Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ὸ θεὀς ὸ βασιλεὐς je dalším promem, které nám přistálo v poště od francouzského labelu Les Acteus de l'Ombre Productions. Opět se jedná o graficky velmi pěkný digipak a v neposlední řadě i příjemný blackový valčík. Jedná se o pařížský kvintet Griffon, který holduje černému metalu, melodiím a filozofickým textům.

Recenzovaná deska je mým prvním setkáním s Griffon, nemůžu proto srovnávat s minulostí a ani se mi vlastně nechce pátrat a na rychlo starší tvorbu naposlouchávat. Ne že by se mi Ὸ θεὀς ὸ βασιλεὐς ( O Theos, O Basileus) šprajcovalo v krku. To zase ne. Griffon sází na nekonfliktní black, prostý extrému a zlé atmosféry. Vlastně mi trochu v některých pasážích připomínají Graveworm. Tedy svižný mix nasypaného black/deathu s jakoby doomem. Tvorba Griffon má oproti italským melodikům krapet členitější kompozice, ale zase ne tolik jímavé nápady plné emocí.

V sestavě Griffon vidím členy spousty zajímavých smeček v čele s Moonreich, není proto překvapením, že je ke slyšení dobré řemeslo. Mírně překvapující může být jistá šeď a nevýraznost jednotlivých nápadů. Po chvíli začne kouzlo hravých skladeb lehce uvadat. Album má rozumnou stopáž i nevelký počet položek. Uvnitř skladeb se toho děje docela dost, uslyšíme vedle vzpomínaného blacku spoustu akustických kytar, chraplavých zpěvů i čistých backingů, občasné vstupy středověkých nápěvů rovněž celek osvěží. Nicméně přes tohle všechno plus dobře zvládnutou techniku a průzračný zvuk nemá deska nic, čím by zasekla v posluchači drápek. Co by upoutalo jeho pozornost, aby si chtěl desku pustit znovu a nechal se unést.

Nejzdařilejší na Ὸ θεὀς ὸ βασιλεὐς ( O Theos, O Basileus), jak z mého výčtu zřejmě dávno vyplynulo, je pěkná obálka a bohatě zpracovaná grafika digipaku. Rovněž je třeba pochválit muzikanty za skvělou hru a kompoziční zdatnost. Nicméně mě občas napadlo, jestli by nebylo lepší, kdyby se na všechno trochu vykašlali a popustili uzdu větší vášni nebo se trochu nespustili a nenahráli větší bordel. Takto mi album připadne jako dílo univerzitních mazánků, co si chtěli zkusit black, ale výsledek zní tak nějak uměle. Vše je o osobním názoru. Album je dobré a předpokládám, že si své příznivce najde. Já jdu dál.