Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Z nabídky promo CDs ruského labelu Satanath Records jsem sáhl i po dva roky staré desce projektu Grotesque Ceremonium Demonic Inquisition. Důvod? O Grotesque Ceremonium jsem doposud neměl tušení, ale jakmile jsem zjistil, že za projektem stojí Batu Çetin, který obstarává všechny nástroje i vokál, měl jsem jasno. Hlas tohoto chlapíka uctívám skoro dvacet let. Respektive kapelu Cenotaph, ve které je vlastně už jediným původním členem. Jeho kariéra nestojí ovšem pouze na účinkování v Cenotaph. Zaznamenat ho lze např. v Molested Divinity a x dalších projektů či kapel.

Z uvedeného vyplývá, že se Grotesque Ceremonium ponese v deathmetalovém duchu staré školy. Čekal jsem něco stejně surového jako Cenotaph, ale Batu dostal evidentně chuť na death chorobného a temného zaměření. A také spíše jednoduššího charakteru. Death metal na Demonic Inquisition je blátivý a páchnoucí po mršinách. Pomalý jak flus po těžké kalbě a tíživý jak svědomí po probdělé noci. Tohle album je možné brát jako dlouhohrající debut. Nicméně skutečný debut si Grotesque Ceremonium odbyl o dva roky dříve s EP Blasphemous Goat Observance. Tohle dílko o třinácti minutách je mnohem špinavější a zrůdnější, než v podstatě uhlazený následovník. Až je mi líto, že se v podobně hnusném duchu nenese i recenzovaná deska.

Hlavní devizou desky je megahluboký growl. Batu Çetin tahá svůj hlas z velkých hloubek, ale není pouze hluboký. Je silný, impozantní a hrůzostrašný. Jakkoliv připomíná styl Demonic Inquisition tvorbu raných Incantation (cover zrůdné flákoty Profanation budiž důkazem i přiznáním), hlasově je tohle připomenutí stoprocentní. Při poslechu Batua mi naskakuje husí kůže stejně jako při uctívání příšerného Craiga Pillarda.

Až doposud bylo vše v naprostém pořádku. Hlas, ortodoxní barva kytar, mlaskavé kopáky, obal fošny i logo projektu… Vše je přesně takové, jak má být. Střední tempo často spadá do valivé až pomalé rychlosti, což nevadí. Obludnostem valivá síla sluší. Batu Çetin je solidní kytarista, už méně basák a vůbec ne bubeník. Proto jsou naprogramované a podle mě je to škoda. Dobrý bubeník s pořádným úderem by desce určitě prospěl.

Nevím, jestli si sedím na uších, ale když nezírám do bookletu, mám problém odlišit jednotlivé skladby. Proto mi album připadne jako jedna jediná, necelé tři čtvrtě hodiny, dlouhá skladba. Díky plochému automatu a přímočaré instrumentaci mi přijde deska Demonic Inqusition příliš primitivní. Ocenil bych více vyhrávek, ne jen pouhé hoblování. V místech, kdy se Batu odváže a druhou kytaru se sólovým partem zakomponuje, dostává skladba o poznání příznivější fazónu. Pestřejší rytmika by albu bezesporu rovněž prospěla.

Dá se říct, že mít Demonic Inquisition kus ohavné surovosti z Blasphemous Goat Observance, primitivní stavba skladeb by tolik nevadila. Automat by se mi asi nelíbil ani tak, ale nebylo by to tak hrozné. Batu Çetin je starý vlk, kterého novým kouskům nenaučíš, a předpokládám, že i podobných posluchačů jeho naturelu jsou spousty, a pro ty bude styl Demonic Inquisition tím pravým ořechovým. Taková surovost v projevu se dnes už jen tak neslyší. Když se odpoutám od uctívání starých pořádků a přísně ohodnotím předložené album, slyším zanícené barbarství, velice sympatickou vášeň pro obhroublý death metal na jedné straně a veliký prostor pro zdokonalení po všech stranách. Jediné, co bych neměnil, je úžasný vokál. Ten je VYNIKAJÍCÍ!