Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gruzja - Vulgator (Priest Simulator OST)

GruzjaVulgator (Priest Simulator OST)

Victimer20.1.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Soundtrack k videohře a neojdvážnější a nejvíc nadžánrová deska Gruzja, kterým není nic svaté. Ani black, ani pop, ani kněží kázání.

Když dnes poslouchám předchozí desku Jeszcze nie mamy na was pomysłu, která se v době vydání výborně hodila pro potřeby metalisty, jemuž je zatěžko být vážný, je to pořád dobrá věc. Vážně dobrá. Ve vztahu k novince ale jenom dobrá. Gruzja jsou další z nezmarů polské post-blackové scény, kteří dnes drží prst na trendu neortodoxní muziky pramenící v hlavách nejedné kapely na sever od nás. V řadách Gruzja působí členové Furia, Biesy, Odraza nebo Thaw, což je dostatečně vypovídající. Gruzja byli mignutí odjakživa, v jejich podání to byla docela přísná divočina a povyražení. Jak si ty blackové kořeny obracet naruby a dělat si to prostě po svém. Teď se v dobrém zbláznili a odkloňují zajetá pravidla s ještě větším zaujetím. Pokud v minulosti měli nějaké zábrany, teď už jsou zřejmě nadobro fuč. Možná mají ze všech těch polských kapel právě oni největší talent si zahrávat a překračovat hranice. Jejich alba nejsou jen výkřiky do tmy, ale svérázná dílka plná přesahů, neotřelosti a hlavně energie.


Gruzja debutovali s deskou I iść dalej (2019) a během téhož roku ještě stihli vydat pokračování Jeszcze nie mamy na was pomysłu. Další sezónu pak pustili ven Konflikt, což je splitko s avantgardními Rusáky Neon Scaffold. Je pravda, že tohle splitko mě nikdy moc nebralo, což se razantně změnilo s nedávno vydanou porcí nové muziky. Dost razantně. Album Vulgator vyšlo přímo na Vánoce, protože není nic lepšího, než když se do každé milé rodiny dostaví kněz přímo ke štědrovečerní tabuli. Je to podivín, sedmilhář, taky pěkná svině, kalič a hitmaker. Zesměšní, zatancuje a trochu poničí morální hodnoty spořádané rodiny. Posune výraz kapely o pěkný kus jinam. Věřím tomu, že dost lidí bude tuhle desku pro její vzdálení se od black metalu vážně nenávidět. Ale dobře jim tak.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/gruzjaband21.jpg


Je ale novinka klasickým albem? Jak se to asi vezme, Vulgator je totiž ve skutečnosti oficiálním soundtrackem k video hře Priest Simulator, aneb staňte se horším člověkem a splňte si své špinavé sny. O hrách vám toho moc neřeknu, protože je prostě nehraju, ale syn moc jiných aktivit nevyvíjí a trochu pohrdavě k ní prohlásil jenom toto: ‚‚je to trochu amatérská bojovka pro víc hráčů‘‘. Tak bezva. Za videohrou stojí firma Asmodev, která má pod palcem dalších pět gamesek, kde se to hemží čarodějnicemi, řezníky, inkvizitory a sexshopy. Připravte se na smrtící dávku zábavy, zažijte hříšné potěšení. Některé další hry z jejich katalogu? Názvy jako Ultimate Summer, Infernal Radiation nebo Human Farm myslím postačí.


Pojďme ale zpět ke Gruzja. Ti se na novince výrazně rozkročili a dali jasný vzkaz, že je nic neškrtí. A že jim opravdu není nic svaté. Aktuálně tvoří něco na způsob post blackové pop music. Samozřejmě pokleslé úrovně pro komerční média, ale velmi dobré kvality pro nás zhýralce prahnoucí po kusu nevšední muziky. Ta byla kdysi možná černá jak uhel, ale vždycky vybočovala. A dnes si dělá vyloženě co chce. Ještě víc než nějaké výrazné propojení metalu s pop kulturou, jde ze současného soundu kapely poctivá kytarovka. Takový mix gotické, psychedelické a ostrovní hry. Z blacku jsou to vyloženě jen zbytky a typické zabarvení kytar, na skutečnou rubanici dojde jen výjimečně (jako třeba na konci Coś Więcej). Vulgator je o intenzitě a boření nesmyslných hranic. Je to živá deska plná různých poloh, které se ale vzájemně nebijou. Je tu spousta vokálů a cíleného ostrovtipu, tím jsou Gruzja už docela vyhlášení. Energie a nespoutanost, chuť si zablbnout a nepárat se s tím, tak jsou chlapci nastavení.


Takže ano, je tu black, je tu post punk, kytarovka a synthpopově hitové koma. Ve zkratce asi takto, ale najít se toho dá i víc. Snadnější by bylo pojmenovat aktuální tvář kapely jako experimentální. Může být, ale proti tomu jde fakt, jak snadno se Vulgator poslouchá. Není v tom žádný zádrhel, cílená komplikace nebo avantgarda. Co skladba, to silný motiv, potencionální hit, akorát ve všech směrech šáhlý. Nedbající zbytečných pravidel. Novinka je každopádně nejchytlavější a taky nejuhlazenější podoba kapely, což by mohlo pár uctívačů prvních dvou desek krapet vystrašit. Jde ale jen o to, kam každému sahají jeho vlastní zábrany. Takoví, kterým nesahají nikam, nebudou mít s Vulgator problém a budou si ho projíždět do zblbnutí. Já si tuhle jejich aktuální tvář vyloženě užívám, protože je lepší překračovat žánry než přešlapovat na místě. Gruzja si holt servítky neberou a vyšilují s naprostou lehkostí.

 


Vedle všech těch stylových vymetání rohů a srandiček, jsou to na Vulgator melodie, co z alba nejvíc trčí vepředu a co ho nejvíc nakopává. Opravdu silné a snadno zapamatovatelné. Naskakují na sebe skladbu od skladby a stačí vlastně jen pár poslechů, aby jste tu desku znali nazpaměť. Pak už je to jenom o tom, jak rychle se dostane z hlavy a jak dlouho bude trvat, než se jí člověk přejí. U mě je ale zatím tahle varianta zcela mimo mísu. A to už Ježíš Kristus dávno rozdal dárky, pokud to vztáhnu na datum vydání. Rozjíždět tady své vlastní komentáře jednotlivých tracků se mi nechce, protože by to stejně dostatečně nevyjádřilo co se na albu odehrává. Ono si to chce vážně pustit, nic nepřeskakovat a jet to nadoraz. Je to docela lomcovák. A taky možná lepší alternativa, než do sebe cpát sračky chemií prolezlých životabudičů a cítit se maximálně skvěle. Nebo je naopak větší výhra si dopřávat oboje, tuhle hudbu i malé pomocníčky? V tomto vám moc nepomůžu. Gruzja ale určitě zabodovali, jakkoli může jejich současnou tvář někdo brát jako velký krok kupředu nebo fatální úpadek. Každému dle jeho chuti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 27.1.22 17:17odpovědět

Prvotřídní kokotina, baví mě z toho každá minuta. Dneska večer si na to s přáteli na chatě stopro dobře trsnem.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky