Recenze: Hail of Bullets - Hail of Bullets (EP)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Hail of BulletsHail of Bullets (EP)

Garmfrost17.11.2024

Zdroj: mp3 / promo od vydavatele

Posloucháno na: phone, Marshall Major IV

VERDIKT: Hail of Bullets je kratičké dílo nesmírně silné a nakopávací. Jedná se o laskominu, která byla předzvěstí dlouhohrajících perel. Počin malý rozsahem, nicméně ohromný dopadem a chytlavostí nápadů.

Koukám, že po Hail of Bullets se už slehla zem. Mrtvola ještě nevychladla a už se vytahuje z hrobu. Vydavatelé z Agonia Records oprášili úplně první nahrávku holandských válečných veteránů, eponymní Hail of Bullets, které je někde uváděno jako demo a jinde EP. Čert vem detaily. Je to ďábelský počin a jeho obnovení je činem více než chvályhodným. Přiznám se, že jsem zapomněl na fakt, že ikonického Martina Van Drunena vystřídala v posledních letech existence kapely další legenda – Dave Ingram. Ten už nestihl s kapelou nic natočit. Nicméně, na recenzovaném díle uslyšíme charakteristický hlas pana Drunena.

hail of bullets

Když se zaposloucháte do Hail of Bullets a srovnáte s původním vydáním (na youtube ukázky dohledáte, pakliže nevlastníte CD-R), poznáte, že se nezměnilo prakticky nic. Jiná je obálka, grafika. Respektive obaly jsou přepracované pro potřeby realizací na různých vinylových formátech, jewelcase CD nebo kazetě. Je jasné, že dnešní doba si žádá všechno možné. Na digitální formáty se rovněž nezapomnělo.

Pro připomenutí nebo pro nové posluchače, kteří před sedmnácti lety byli někde jinde – Hail of Bullets byl all-star projektem sestaveným členy Asphyx, Thanatos, Gorefest nebo Grand Supreme Blood Court v čele s Martinem Van Drunenem. Hail of Bullets se ve svých textech věnovali druhé světové válce. Stylově se příliš nevzdalovali svým domovským kapelám a předpokládám, že od nich nic jiného nikdo ani neočekával. Skladby jako General Winter se uměly plazit takřka v doomovém oparu, ale nebály se ani prásknout do koní. V Ordered Eastward zahostoval Dan Swanö, což minimálně pro mě znamená divoký rauš a slast. Dan nahrávku ošetřil také mixem, který jí dodává příjemnou vzdušnost, sílu a zvukovou pohodu.

Skladbám, jež samozřejmě najdete i na debutovém full-lenght záseku ...of Frost and War (který je pro mě nejpřitažlivější z diskografie HB), to na krátké ploše nesmírně sluší. Jsou ostré a intenzivní. Dominantně si ukradnou vaši pozornost a motají kolem ní pavučiny lákadel. Jejich styl kombinuje hutný death metal, groove hoblovačky s přitažlivými vyhrávkami, jaké holandské deathové hordy umí moc pěkně a jedinečnou atmosférou. Zub času ještě nestačil zaúřadovat, protože co je sedmnáct let v životě starce… Okamžik…

Hail of Bullets nevznikli, aby scénu inovovali, ale aby ji uctili a vzdali hold i své vlastní historii. Těžké a mnohdy dostatečně brutální kompozice dávají vzpomenout na doby dávno minulé, kdy ikony Asphyx, Gorefest, Thanatos nebo třeba Bolt Thrower, které mi styl Hail of Bullets rovněž připomínaly, vydávaly své nejlepší nahrávky. Ani v jedné ze čtyř skladeb nezazní nic rafinovaného, nebudeme-li počítat rafinovanost dramatickou nebo atmosférickou. Celé kratičké dílo je nesmírně silné a nakopávací. Jedná se o laskominu, která byla předzvěstí dlouhohrajících perel. Počin malý rozsahem, nicméně ohromný dopadem a chytlavostí nápadů. Já osobně doufám, že od Hail of Bullets ještě uslyšíme něco nového…

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?