Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hail Spirit Noir - Fossil Gardens

Hail Spirit NoirFossil Gardens

Garmfrost8.7.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Když se ponoříte do Fossil Gardens pořádně, poznáte, že se Hail Spirit Noir stále drží svého očarování nedostižných Arcturus a připomněli si, že jsou nejen prog metalovou bandou, ale také black metalovou.

Uf! Až mi spadl kámen ze srdce. Moje obavy, že Mannequins může být stanovením nové cesty, po které se Hail Spirit Noir mohou v budoucnu vydat, se naštěstí ukázaly být liché. Jisté je, že tato smečka patří mezi hrstku těch, u nichž nelze s jistotou čekat, co bude příště. Kdo obdivoval Oi Magoi, byl zaražen Mayhem in Blue, přičemž obě desky a s nimi i debut Pneuma vykazovaly obdobné znaky, které je pojily v jeden avantgardně blackový háv. Eden in Reverse nabídl nejen úhybný manévr, ale také odlišné zpěvy a příklon k modernímu progu na úkor blackových a sedmdesátkových vlivů. Synthpopová nadílka Mannequins byla dárkem k narozeninám deseti let existence a zároveň kopanec do p.dele původním příznivcům, kterým se tím pádem nastavilo zrcadlo, zda to s progresem a smyslem pro nevšednost myslí vážně, či patří k běžným škatulkářům. Otázkou tedy bylo, zda se Hail Spirit Noir vydají dál ve svém stylovém objevování nových hranic, či objeví kouzlo tzv. návratu ke kořenům a po avantgardě či progresu bude veta.

 

hsn

 

Ke kořenům se kapela nevrátila, synth pop nechala být ve sféře oslavného módu. Když bych měl být přísný, zařadil bych bez mrknutí oka Fossil Gardens přesně za Eden in Reverse. S divokostí a nevšedností Mayhem in Blue nemá nová deska nic společného. Když se však ponoříte do Fossil Gardens pořádně, poznáte, že se Hail Spirit Noir stále drží svého očarování nedostižných Arcturus a připomněli si, že jsou nejen prog metalovou bandou, ale také black metalovou. Minule jsme mohli obdivovat klávesové nástroje, které desku zdobily a definovaly. Přemýšlel jsem, jestli jsou to stále klávesové party, co z alba vyčnívá. Může být. Tentokrát nejsou ojedinělým zdobením s hlavním slovem. Nemůžeme si nevšimnout špičkové práce s rytmy. Bicí orgie si velice často berou prim a spolu s grandiózní basou tvoří celý vesmír. Díky nim a zmíněným klávesům mají kytarové hrátky dostatek prostoru, aby stavěly harmonické hradby či sólové výjezdy. Na sólech samozřejmě deska nestojí. Už by toho bylo moc. Máme zde tedy rytmicky hravou stavbu s různobarevnými klávesovými liniemi a pro HSN typickými kytarami.

 

Hail Spirit Noir se na Fossil Gardens vrátili k častějšímu využití screamů, které zdatně sekundují výborným čistým zpěvům. Tím, jak se kapela nebojí pořádně prásknout do koní a k tomu máme spoustu havraního krákání, by mohlo svádět k ušklíbnutí se, že se kapela otáčí k černému stylu. Vokály všeho typu jsou umně zakomponovány do bouře hudebního víru. Nejsou pouhým zdobením či strašením. Je jich hodně a nezavazí.

 

 

Fossil Gardens můžete odzívnutím odsoudit stejně jako Eden in Reverse. Stín Arcturus je  nad albem bez debat hmatatelný. Někdy víc, jindy ale vůbec. Kapela se evidentně snaží najít opět vlastní cestu, byť obklopenou dobře známými zastaveními. Deska je plná nápaditých, chytlavých a dostatečně atraktivních motivů. Možnou kritiku vyvažuje nepopíratelná kvalita písní a jejich provedení, Čemuž napomáhá I výborný zvuk. Vedle masteringu od Dimitriose Douvrase, který s kapelou spolupracuje od začátku, může vzbudit zvědavost fakt, že zde máme i druhého masteringového umělce - Magnuse Lindberga z Cult of Luna, který je vskutku vyhledávaným zvukovým mistrem, a který dokázal dát nahrávce nový rozměr. Navštivme zahrady fosílií a vydejme se prozkoumat vesmírné galaxie, chaos v systému a zůstaňme v úžasu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky