Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

HATEFUL ABANDON postupují dále do vozu. Už potřetí a opět se vší parádou. Do vozu, který si to líně šourá ošklivým Bristolem, jenž je jinak docela oblíbenou destinací. S duem těchto zakaboněnců však půjde hledat krásy metropole jen velmi těžko. Ocitáme se až příliš daleko od míst, kde nikomu nic nehrozí. Jsme v temných uličkách srocených kolem fabriky, ze které hučí noční směna, tlukot lisů a hlasy u výstupní kontroly. Z hospod průmyslové kolonie vyřvává své poslední zvratky směsi kořalečnictví a rebelie partička punkerů, která dělá v úplně stejné továrně, ale ráno asi nedojde. Chlapcům totiž nebude dvakrát dobře. Příliš dobra nejde ani z muziky HATEFUL ABANDON. A ano, i oni jsou otroky bristolského průmyslu, kdy je třeba využít aspoň jednu cigaretu po obědě, protože za chvíli zazní siréna a čas přestávky zanikne v lomozu strojů. Jako místní pracovníky skladu, co všechen ruch pozorují zpovzdálí, si je umím představit víc než jasně.

Pokud "Move" působila jako zlověstná temná placka linoucí se kdesi z opuštěných doků, pak novinka dostává svému názvu - je víc rebelská, vzteklá a punková. Ovšem také opět zahalená do husté mlhy minimalismu, industriálního kvílení a místy až bájně epických atmosfér. Jako protiklad k punkové hře na hajzlíka ideální stav. Na novince je vše jakoby důkladnější a jistější, možná proto, aby nám bylo zcela jasné, že HATEFUL ABANDON nejsou nějaká ořezávátka, ale chlapi z práce, co se umí hezky pěkně nahněvat. Ono předat šichtu s tím, že to ta druhá může přes den poslat do háje a v noci to pak posílat zpátky do normálu, to není zrovna koníčkem každého z nás.

Po noční je na sídlišti tak nějak blbá nálada, zase mrholí, nepřivězli mléko a děcka se místo školy flákají kolem kotelny. Tento ne zrovna pozitivní dojem umí "Liars/Bastards" vyvolat po svém a od podlahy. Deska nemá slabších míst, chvíli je víc elektronická, chvíli plive jedovaté sliny a končí majestátně pojatou temnotou "December", která jakoby spadla ze stožáru vysokého napětí tři roky staré elektrifikace "Move" a novému albu se poněkud vymyká. Prim opět hraje těžká deka na každém tónu, kterou poodkrývá buď atmosférická vložka, nebo ještě těžší hukot z práce.

A HATEFUL ABANDON dnes působí víc odhaleně. Dokáží si důkladněji pohrát s jednotlivými momenty a přes svou neúprosnost umí vykouzlit něco, co by mohlo vypadat jako vzdálený náznak úsměvu. Více prvků dělá novinku barevnější, nikoliv však překotně jinou, tedy prosvětlenější. Preventivní prohlídka u zubaře musí bolet, zvuk vrtačky musí děsit dosud klidné lidi v čekárně a první panák na bolest musí přinést panák druhý, protože bolest zubu neustala. Dentista neměl svůj den. V "High Rise", která začíná arabským chorálem, si zase nejsem jistý, jak onen přistěhovalec v ulicích Bristolu vůbec dopadl. Na můj vkus se ve skladbě příliš křičí, je tam jakýsi zmatek na pracovišti. Zřejmě se něco stalo na lince ručního osazování, z Helleru čadí kouř a pokud byl onen Arab obsluhou toho stroje, již nebude mezi živými. Toužíte během 40 minut zjistit, že život v Bristolu leckdy stojí za pendrek? Pusťte si nové HATEFUL ABANDON. Minulé setkání s "Move" mě uhranulo víc, ale tahle dvouhlavá mašinka si to jede dál víc než slušně.