Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nedalo mi to, abych si trochu nezavzpomínal. Na nahrávku, ke které jsem si našel téměř ideální vztah, na album, jež mě s drobnými pauzami provází celé dva roky od svého vydání. Pokud se řadíte mezi podivné existence, ke kterým patří trvalá nakvašenost a jsou nejraději sami, můžete si k "Move" vyšlapat svou vlastní cestičku. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby výhled z okna nabízel počasí nevalné úrovně, stejně tak jako opuštěnou starou fabriku ostře kontrastující s udržovaným parkem a dětmi v něm. Na okno dopadá kapka za kapkou a vy jste ve správnou dobu na správném místě. "Move" je něco jako průvodce pochmurnými myšlenkami. Napříč žánry, natruc škatulkám. Album už se válí venku nějaké dva roky, ví o něm jen hrstka svědomitých temnotářů a provází jej zajímavě postavená atmosféra. Ta kombinuje hrdou a důraznou hru zvuků s primárním vztekem. A kombinuje velmi zdařile.

Abychom měli na co navázat, musíme se stavit v pravěku. Rozuměj v období, kdy HATEFUL ABANDON ještě nebyli těmi co dnes, ale projektem, jehož původní choutky smrděly po black metalu a slyšeli na jméno Abandon. V této podobě se ovšem Swine rozhodl nesetrvat a ve jménu stylové i zvukové proměny dal vzniknout stávající podobě, jež se na black metal dívá z dálky několika kilometrů. Co to znamená pro "Move"? Zejména zálibu ve stroze hutném soundu, v němž lze definovat otisky Killing Joke, Joy Division, ale klidně i Godflesh, Skinny Puppy nebo The Cure (závěrečná The Lost). Něco málo zbylo také po pokroucené black metalové minulosti. Tohle všechno v kostce znamená dominantně basový projev, hrdě se vypínající vox a elektro vsuvky do temně vzteklých, pomalu se vinoucích vzkazů.

Jinými slovy zvláštní poloha HATEFUL ABANDON je střednětempá punková tma, do jejíž výlevů jako bruska zajíždí industriální poryvy, které dělají nahrávku na jedné straně odcizenější, na té druhé naopak mocnější, protože zdejší vliv strojírenství není jen jakýmsi sypáním hřebíků po podlaze za zvuku kladívka stavebnice malého kutila, ale skutečně masívní zvukovou kulisou. Baví mě, jak jsou HATEFUL ABANDON primitivně založení na baskytaře a přitom kolikrát tak barevní, že v odstínech mezi šedou, černou a tmavě modrou musí být ještě jedna barva - abandonová. Chvíli hravá, chvíli strojově chladná, jednou honosná, podruhé ve spodních patrech starého činžáku na odstřel.

Předchůdce "Famine" je dobrá deska, ale myslím si, že se ji podařilo překonat, stejně jako si myslím, že se zdokonalila celková poloha kapely, která nyní zní dospěleji a jistěji. Doufám, že se albem "Move" vše nekončí, a na další porci zatažené oblohy za přítomností vkusného prolínání post-stylů všeho druhu ještě aspoň jednou dojde. Sami samotáři by pookřáli.