Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Have a Nice Life - The Unnatural World

Have a Nice LifeThe Unnatural World

Victimer23.2.2014
Zdroj: flac, mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: PC, JVC UX-H330
VERDIKT: Pěkný život v zakaboněném světě přejeme. Jsme dva, jsme tu podruhé a nebude vám dvakrát dobře ze zjištění, že to vážně ujde.

Pěkný den přeji a pěkný život jakbysmet. Pojďme si jej prožít v přítomnosti dvou mladých mužů, jejichž myšlenky opustily původní hudební záměry a kapely a jaly se učinkovat v tomto projektu. Dan Barrett vzdal své choutky experimentovat na poli black metalu, přešla ho chuť i na hardcorové dovádění a Giles Corey zase na chvíli odložil španělsku a svůj podivný folk vůbec. Výsledkem je stylově slátaná muzika, která nepohladí, ale zaujme a má co říci. Během její konzumace dosáhnou svého jak ti, co si přejí být v objetí hudební strojařiny, tak takoví, kterým je smutno při pár kytarových tónech a děravém okapu nad vchodem. Ještě by bylo dobré si připomenout, že jde o druhé album formace a komu bude líto jeho šest let starého předchůdce "Deathconsciousness", může si jej v kompletní podobě přehrát na kanálu Youtube.

 

Dělejte jak chcete, ale i tak se vám bude chtít chvíli křičet, na prostředí psychiatrické léčebny si budete připadat moc intelektuálně na výši a když se dostanete ze všech svízelných situací, tak zjistíte, že na svobodě není o nic lépe, protože vše kolem se bude tvářit nepřirozeně a křiklavě. Nebude vám veselo. Octnete se na dlouhé cestě, kdy jsou emoce stlačeny směrem dolů, převažují výčitky a jakýkoliv pokus o vyjádření prosté radosti je neustále srážen, stejně jako sebevědomí víry v lepší zítřky. Ano, "The Unnatural World" je i přes utiskované rebelství sklíčené dílo. Tohle sklíčení je podrobeno důkladné zvukové kontrole, kdy je jak písnička, tak třeba jen melodický nápěv proškipován ruchem, neustávajícím hrnutím čehosi, co připomíná masívní válec zastaralého typu, neboť při každém jeho pohybu se svinsky rámusí.

 

Písnička HAVE A NICE LIFE dostává na frak nesourodým noisem, industriálním tepem, který udusává malebnost skladby a tahá jí po všech příšeřích. Ocitáme se blízko gotickému rocku, post-punku a shoegaze, takže výpočet všech škatulí se rovná docela přeplněné skříni, kdy je samo o sobě úleva zavřít její dveře. A kdyby jste chtěli být ještě konkrétnější, tak by to šlo i formou jednoho dostaveníčka. To bylo onehdá, když si kmeti Bauhaus skočili pro něco do železářství, ale stala se jim tam nemilá nehoda, neboť je tam seřval nespokojený zákazník Michael Gira, kterému těsně předtím vynadal do pohlavních ústrojí zesnulý Ian Curtis. Tohle setkání sice bolelo, ale dodalo impuls skutečně zajímavé nahrávce.

 

Ta dýchá ztěžka, někdy nesrozumitelně drmolí, ale když se nahnete blíž, dostane se vám milých slov. "The Unnatural World" je trnité album v ohavně znějícím balení, ale jeho nitro je krásné a jemné na dotek. Chce to svůj přístup a vnímání a dostane se vám nevšedního zážitku, který není blízko šedé barvě, i když s ní i o ní neustále promlouvá. Chtělo by se říct, že se tohle album musí nechat rozkvést, ale ono se nikdy úplně neotevře. Otevřít a vejít musíte vy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky