Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
HBS - In Deep Owl

HBSIn Deep Owl

David29.11.2013
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Pomineme-li tvorbu Soundgarden, Ben Shepherd nahrál nejlepší album své kariéry. Opravdové, upřímné a naplněné skvělými nápady. Jedno z mých nejoblíbenějších letošního roku.

Hunter Benedict Shepherd vydává svůj první, skutečně sólový počin. Po řadě rozličných kolaborací s Johnem McBainem, Mattem Cameronem nebo Markem Laneganem stojí poprvé za svou bohatou uměleckou kariéru na vlastních nohách a nutno podotknout, že hrdě a s hlavou vztyčenou.

 

Původní záměr jít cestou vyklidněné, akustické nahrávky v čistě songwriterském duchu, na němž počal pracovat již v průběhu roku 2009, tedy ještě před oficiálním reunionem domovských Soundgarden, sice vzal nakonec za své. Nicméně s příchodem starých známých bicmenů Matta Chamberlaina (Pearl Jam), Grega Gilmora (Mother Love Bone), již zmíněného Matta Camerona a Josepha Braleyeho, jemuž Ben vypomáhal na desce jeho kapely Mother's Anger, dostala většina skladeb citlivý elektrický impuls přímo do samotného nitra, aniž by došlo k jeho nezvratnému poškození. Atmosféra intimnosti a osamělého vypravěčství je přítomna stále, ovšem na rozdíl od osudových žalozpěvů v podání takového Marka Lanegana, při jejichž poslechu krvácejí oči a pukají srdce, tepají Benovy skladby jen stěží potlačitelnou punkovou energií a přidrzlou hravostí, tolik charakteristickou pro jeho dřívější tvorbu. Vzpomeňte na Head Down, Dusty nebo Ty Cobb…

 

Jeho rukopis je naprosto čitelný a nezaměnitelný. Jednoduchost, uvolněnost, cit. A přesně takové je In Deep Owl. Nezáleží na tom, jestli Ben zrovna drhne své hejskovské, punkové kořeny, jemně hladí akustickou kytaru nebo rozpustile dráždí oblíbenou mandolínu. Z jeho songů neucítíte faleš, kalkul nebo křeč. Deska plyne úžasně ladně, bez zbytečných výplní, kotrmelců a lichých snah o přesahy do cizích teritorií. Nesnaží se zalíbit za každou cenu ani neprodyšně uzavřít před okolním světem. Stejně tak nelze hovořit o geniálních postupech a nesmrtelných hymnách, její kouzlo tkví jinde… v civilním, neškrobeném, lidském přístupu, díky němuž k vám Ben promlouvá bez jakýchkoliv omezujících bariér. Stačí nahlédnout a vše rázem dostává svůj smysl…

 

 

Pomineme-li tvorbu Soundgarden, Ben Shepherd nahrál nejlepší album své kariéry. Opravdové, upřímné a naplněné skvělými nápady. Jedno z mých nejoblíbenějších letošního roku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 29.11.13 17:25odpovědět

Desky od Boba už bohužel nejsou tak super... Na druhou stranu se můžeš utěšovat faktem, že placka nejde sehnat v žádné české distribuci... nejlevnější varianta je tuším z ebay za necelých 7 stovek... nebo v různých jůesej shopech s pořádnou přirážkou za poštovný... i Discogs mlčí:-(

Jirka D. / 29.11.13 12:22odpovědět

Je to moc příjemná deska, ale vadí mi tam ta komprese. Poslední práce od Boba Ludwiga ve mně zanechává dost rozporuplné pocity a riskovat, že si desku pořídím tak jako vinyl Black Country Communion a pak kolem ní budu chodit s despektem kvůli přetlačenýmu zvku, se mi už asi nechce.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky