Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Headdreamer - From The Inside

HeaddreamerFrom The Inside

Victimer25.2.2022
Zdroj: CD / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Snové a atmosférické pásmo elektroniky, které k Headdreamerovi patří už drahná léta. Tančící emoce rozvinou svá nitra jen do půl těla.

Sonický tanečník Headdreamer, jedna polovina dISHARMONY a stálá akvizice Aliens production, vydal své nové album From The Inside. A jak je už u tohoto autora zvykem, je plné atmosféry a IDM emocí. Melodická elektronika zrozená v Headdreamově nitru, její melancholie a duše. Z bratislavského labelu proudí dost podobné muziky, ale ta je většinou tvrdšího ražení, takže v tomto případě se můžeme nechat zlákat její přívětivější tváří.


Robert Gajdoš aka Headdreamer se prezentuje s novou nahrávkou From The Inside sedm let od zde recenzovaného Human Frequencies. Jak napovídá článek, tento počin se nesl v nadějném ale nenaplněném módu atmosférické elektroniky. Vizionářství autora spočívá v jeho uchopení syntetiky, které zní hodně vzletně a přitom rytmicky. Známe jej logicky i z disharmonických edicí, kde je však atmosférické hledání v prostoru jen jednou z položek stylu komponování kapely. Headdreamer sám obrušuje hrany a vydává se na cestu melodických vln. Problém je ten, že ani mně se tentokrát nepovedlo dostat víc dovnitř. Zastavil jsem se někde uprostřed a nemohu se hnout.


Headdreamerova nová zvuková odysea nabídne víc kreativity, ale pořád to není natolik lukrativní materiál, aby se dokonale zadřel pod kůži. Často podobné a opakující se motivy k elektronice autora patří, zároveň však vyvolávají pocit, že její příběh zůstává nerozvinutý do úplného konce a člověk přitom chce poznat nepoznané. Postupem času začíná být čím dál víc jasné, že z toho víc nevypadne. Takto se nitro neodhalí celé, duše nahrávky zůstane stát svlečená do půl těla. Deskou plují velmi pěkné momenty, člověk si je pamatuje a nahodile se mu vrací, ale pak jsou tu takové, které děj nerozvíjí. Utápí jej v průvanu poloprázdna. Je odtud cítit atmosféra, ale hudba ji následuje jen tím, že tvoří melodie. K opravdovému spojení, abych cítil tu výjimečnost okamžiku, moc často nedochází.

 


Nejde mi ani tak o kritiku, protože po melodické a náladové stránce má materiál svou atraktivitu, ale samotný styl komponování by za mě potřeboval větší impuls. Něco speciálního, při čem by si člověk řekl, jo tohle je vážně třída. To ovšem nepřichází a jsme víc svědky velmi podobných, na sebe navazujících elektro projekcí, které jsou sice krásné ve svých atmo výletech, ale příliš nápadité už ne. Nebo se spíš jeví jako nadějné, protože v nich evidentně dříme potenciál, ale nedaří se jim prorazit jakousi neviditelnou zábranu. Jako by se hudba projektu Headdreamer toulala ve vakuu a i když by chtěla ven, nebylo jí to dopřáno. Jako by se jen odrážela od stěn tam a zpátky.


Od klasického přístupu "slyším a poslouchám", jsem zkoušel i jiné varianty. Dát se například cestou relaxu, odpočinku. Neřekl bych ale, že From The Inside je stavěné na těchto základech. Na to je tento materiál moc hravý a neposedný. Headdreamerův projekt vidím stále víc jako tanečnější a melodičtější průzkum tvrdší elektroniky a odhalování klidnějších zákoutí její divoké povahy. A tohle badatelství skýtá různé nástrahy. Ty tam jsou a patří tam, i From The Inside v sobě má jistý druh napětí, ale nejsem bohužel schopen se přenést přes jisté limity tohoto alba. Myslím, že takto pojatá nahrávka by jich měla co nejmíň, ale nevnímám to tak. Za mě zkrátka průměr pro pocit rozmělněnosti a chybějící schopnosti dostat tu odyseu někam dál.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky