Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Headless Horseman - Inhabited Shadows

Headless HorsemanInhabited Shadows

Ruadek3.8.2020
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Fiio X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Bezhlavý Jezdec jako tvůrce svého hudebního světa, kdy on je tím, kdo vše určuje. Hlavní architekt struktur. Jeden z nejzajímavějších elektronických počinů tohoto roku.

Inhabited Shadows, deska od jedné z nejzáhadnějších postav současné techno scény. Temná, koncepční, velmi náročná na posluchače. Dokonalý odkaz na město, ve kterém vznikla. Berlín a jeho symbolika, moc, ovlivnění celé elektronické scény. Muž bez tváře, bez identity, Bezhlavý Jezdec.

 

 

Když si čtu rozhovor, jaký udělal pro Erica Synths Garage, mnoho věcí jsem zpětně pochopil. Headless Horseman je nejen hudebním vyjádřením, ale i jedinou možnou uměleckou tvůrčí identitou, jaké je jeho tvůrce schopen. Je to jeho únik z reality a zároveň jasně definovaná cesta, kdy se posluchač poutá a váže pouze k muzice. Identita jejího tvůrce zůstává navždy skryta. Ať už je za temnou postavou Bezhlavého Jezdce kdokoli, jeho muzika se postupem času stala jistým fenoménem na poli elektronické scény. Téměř bez jakékoli investice do marketingu se o tom začalo mluvit, lidi to začalo zajímat. Nikdo netušil, od koho pochází ta zvláštní, až okultní elektronika se strukturou, jaká se nedá tak lehko definovat.

 

Verze HH pro rok 2020 je stále velmi temná, znepokojivá a hypnotická. Neznalci, co od techna čekají pouze syrové bušení jednoho beatu, budiž poučeni. Techno scéna už dávno není tam, kde bývala a její odnože si v syrovosti a jisté dávce temnoty v ničem nezadají s metalovými divochy. Tohle svou uměleckou hodnotu má, nejde tu o to dělat hlukový binec za každou cenu.  Všechno se točí okolo schopnosti zkrotit svou energii účelným a dostatečně zajímavým způsobem. A je úplně jedno, zda k tomu potřebujete kytary a bicí, nebo hromadu mašinek.

 

 

Inhabited Shadows je vlastně konceptem běsů a strachu z toho, co můžete zažít nebo už jste zažili. Příběh o jezdci a andělech, bílém a černém. Symbolika. Strach z neznáma a z toho, že někoho dalšího ztratíte, protože už jste ztrátu zažili. Je to vlastně další dílo koncepčně podobné tomu, co HH dělal vždy. Pomocí muziky vyjadřuje svou bolest a obavy, sklíčenost a úzkost. A tak, jako to mnozí prostě potřebují metalovou agresí vyřvat do okolí, HH na sebe místo toho nabaluje složité a temné struktury zvuků. Tvoří snad obraz své mysli a tohle je taková pozvánka do ní. Není to ale noisový řev, který má za úkol člověka dostat na kolena, takové věci mně už dávno poslouchat nebaví. Zde je posluchač fascinován velikostí zvukového vesmíru, ač ponořen v tmavých prostorách, užívá si hravost architekta této stavby.

 

 

Deska rozkládá svůj velkolepý vesmír na hranicích mezi industriálním kovovým chladem a hravou techno orientací. Každý rytmus zde funguje jako bijící srdce, které pohání biomasu struktur o tisíci zvukových podob. Všechno pulzuje, vylučuje šťávy, pohlcuje vzniklé a pukající vředy do sebe. Celá ta slizká zvuková masa sebou škube, svíjí se a produkuje vlhké teplo. V okamžiku struktury ztvrdnou na kámen a buší do betonu, až odlétávají kusy do stran a drolí se všude okolo. Nikdy nepostojí, hravě dovádí, po chvíli opět jako měkká tkáň. Je to podoba současné Berlínské školy elektronické muziky, kterou ale dělá jistým způsobem sklíčená mysl.

 

 

Headless Horseman má pro tento rok velmi slušnou formu. Jeví se mi jako jeden z největších umělců současné elektronické scény, kterému by slušela nějaká zajímavá spolupráce se jmény, co by ho ještě ovlivnily. Těžko říct, kam se bude jeho tvorba ubírat, momentálně si totiž doplňuje klasické vzdělání a začne do muziky zapojovat i klasické nástroje. Tak jako tak, máme se na co těšit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky