Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hearse - Single Ticket to Paradise

HearseSingle Ticket to Paradise

Sarapis30.7.2009
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC + bedny
VERDIKT: Hearse využívají léta ověřené postupy, ale dělají to decentně a s uvěřitelným zápalem. "Single Ticket to Paradise" proto nezní jako nesourodá kompilace již slyšeného, ale jako solidní přímočaré album, které kapele jistě najde pár nových příznivců. Já se mohu zařadit mezi ně.

Další kolekci melodického death´n´rollu pro nás přichystal bývalý lídr Arch Enemy a současný frontman kapely Hearse Johan „Liiva“ Axelsson. On a jeho věrná družina čítající dva stálé členy Mattiase Ljunga (kytara) a Maxe Thornella (bicí) fungují pod názvem Hearse už osm let a za tu dobu stihli natočit pět regulérních placek. „Single Ticket to Paradise“ je zatím tím posledním, nejčerstvějším počinem a je zároveň i mým prvním blízkým seznámením s tvorbou tohoto ansámblu.

Dlouholeté Johanovo působení u slavnějších Arch Enemy ke mně zpočátku vysílalo varovné signály, jestlipak náhodou nepůjde hudebně o totožnou záležitost, ale obavy se brzy roztříštily na malé neškodné kousky. Pár styčných bodů by se našlo, ovšem nejedná se o nic zásadního, cesty Amottů a Axelssona se rozdělily a každá vede jiným údolím. Obě stezky jsou sice prošlapané, ale aspoň se nikdo z nich nemusí bát, že si namele, a můžou si cestu náležitě užít. Zatímco Arch Enemy se pohybují v mantinelech melodického deathu, který je ve studiu balen do prvotřídních produkcí, hudební výraz Hearse je mnohem rockovější a zvukově syrovější. Deathmetalové dusno vytváří hlavně Johanův vokál a občasné kytarové bublaniny v ojedinělých rychlých pasážích. Jinak jde ale o hard rock jak vyšitý - charakteristické postupy, jednoduchá struktura a klasická sólíčka á la Eddie Van Halen. Vlastně to není nic, co by mělo člověka posadit na zadek, jenže věc se má tak, že na této nahrávce to docela funguje.

Když si na to zpětně vzpomínám, tak mi vlastně chvíli trvalo, než jsem albu přišel na chuť. Ono nic složitého na posluchače z nahrávky nečíhá, jde spíše o to zvyknout si na pár elementů, které ztělesňují muziku této kapely. V první řadě mě zezačátku neseděl Johanův vokál. Takový unavený až opilecký, naprosto nemelodický krákor mě lezl na nervy a melodická muzika pod ním se mi zdála jako udušená. Jenže pár trpělivých poslechů tuto averzi smazalo a nakonec se mi ten jeho protivný štěkot i docela líbí. No prostě Lemmyho stará dobrá škola. Zpočátku mi také některé hudební motivy přišly až příliš primitivní, ale časem jsem to ocenil jako logický prostředek pro dosažení dostatečného tahu na gól a teď s tím také nemám problém. Originalitou hudba této kapely rovněž dvakrát neoplývá a může se vám během poslechu několikrát stát, že „už jste to někde slyšeli“, jenže Hearse jdou na to opatrně a berou si jen od každého trochu. Takže ve výsledku mhouřím oko a poklepávám prsty do rytmu…

Navzdory vážnějším tématům, která se probírají v textech (soudím tak podle toho, co jsem pochytil ze zpěvu, texty k dispozici nemám, takže bez záruky) na mě album působí pozitivně. Ponurejší a zadumčivější kousky jako „Single Ticket to Paradise“ či „Your Purgatory“ sice mluví o opaku, ale zbytek je taková příjemná veselá jízda, která výtečně plní roli ranního vyprošťováka nebo průvodce na monotónních cestách do práce a zpět. Hned krátké intro prozrazuje, co se bude následujících více než 40 minut dít. Tedy především co se týče nálady. Ze souměrného kompletu 9 písní vyčnívají dvě hitovky „The Moth“ a „The Ferocious Embrace“, které si určitě oblíbíte hned zkraje. Je to zejména kvůli jejich chytlavým refrénům a doprovodným melodiím, zbytek alba vás dostihne trochu později. Tak jsem to měl aspoň já - první poslechy jsem opíral hlavně o tyto dva nejmelodičtější kusy, ostatní songy mě chytly natotata. Důležité je, že procesem poznávání potenciál této desky nevyprchává a i poté má „Single Ticket to Paradise“ co nabídnout. To beru jako jednu z podstatných známek kvality materiálu, který byste si neměli nechat proklouznout mezi prsty. Pokud tedy holdujete podobnému druhu muziky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky