Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Heretical Sect - Rapturous Flesh Consumed

Heretical SectRapturous Flesh Consumed

Sorgh4.3.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Heretical Sect jsou novým výrůstkem nekonečného blackmetalového bujení. Jako potvrzení nehynoucího chaosu už nějakou dobu poslouchám jejich debutní album Rapturous Flesh Consumed.

Album v podání dosud neznámých Heretical Sect (HS) je silný debut. Cítím v kostech jeho upřímnou zálibu v herezi, výsměchu modlám a pak také lásku k plechovkovému pivu před karavanem. Nejdůležitějším parametrem jejich tvorby je úcta k tradicím a láska ke starému zvuku. Album krásně smrdí vetešnictvím a staromilskou krásou, jakou můžeme najít na některých starých deskách metalových ikon. Takže je to víc o recyklaci použitého harampádí než nějakém módním trendy stylu.  

 

HS pocházejí z Nového Mexika a tak zatahují black metal i do míst, kde chřestýši dávají dobrou noc. Tím jej definitivně odstřihují od nebulárního pupečníku ledových hvozdů. Z jejich primitivních riffů se na mě sype pouštní písek a chrastí takové ty typické, křovinaté koule, které se v každém správném westernu kutálí po prériích. Práchnivějící rakve, vysušení kovboji, co tasili kolty jako druzí. Na jazyku vám doslova usychají poslední zbytky slin. Pokud takový dojem přemůže i vás, tak HS svoji práci dělají dobře.

 

Na otázku, o jaký styl se jedná, by se dalo odpovědět jedním slovem - black metal. Rapturous Flesh Consumed jeho znaky vykazuje přirozeně, bez křečovitých gest a násilím protěžovaného směru. Ten pocit je nevymahatelný, přišel na mě jako přirozený tok inspirace HS, která v sobě spojuje krajinu západní Ameriky, oblíbené kapely z pubertálních let a vůbec veškeré okolní vlivy jako pixle škopků, vybydlené karavany a jukebox v každém bistru. Možná proto je nahrávka tak dřevní, až si myslím něco o zaostalosti. Americký venkov z ní čiší i přes silnou vrstvu černého kabátu. Je to velice přirozené, příjemně poslouchatelné a zlé jen docela málo. Stačí se podívat na klip se zapařenými chasníky kdesi v poušti za městem a máte vymalován úsměv na rtech.

 

Deska se v rozumné délce 36 minut rodí, dospívá a stárne do brzy viditelného konce. V kytarách se odráží zjevný vliv historie, kdy zvuk dává do placu vzpomínky na dávné a ne nutně blackmetalové kulty. Pomalé střídání tónů násobených ozvěnou se co chvíli mění v divoce rifující bestii, které nevadí sem tam falešný tón. Taková hoblovačka čechraná šustícími činely zvíří prach, rozpíjí kontury a není daleko od toho ztratit jistotu v tom, co poslouchám. Určitá zaměnitelnost je kapele blízká stejně jako opakovaná přešlapování na místě, která se dají ve skladbách najít. Nejde však o nic, co by uráželo. Valná část desky hraje v příjemné rovině, ze které HS můžou hrábnout do hlubších pater stejně dobře jako zabzučet včelínem coby poklona severskému počasí. Největší pohoda ovšem panuje ve středním tempu, které nahrávce sluší a posluchač má čas vychutnat si zvuk spíš jednoduchých a někdy až hypnotických melodií. O vokálním umění se mnoho říct nedá a rozhodně nepatří k nejvýraznějším prvkům. Asi postačí když řeknu, že jde o nakřáplou deklamaci střídající se s chorobným murmurem standardního střihu.

Heretical Sect svým zrodem nepřinesli lautr nic nového. Přesto nemusí být špatné mít i v tomto koutě světa nějakou začernalou lóži, ve které se kují pikle proti světlu a řádu církevního světa. Taková tolerovaná rebelie, která nepřerůstá v násilí a spokojí se s divadlem pro zasvěcené, může plnit celou řadu rolí.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky