Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Heruvim - Mercator

HeruvimMercator

Sorgh6.10.2025
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Mercator je stará škola hraná mladou kapelou. Death metal bez moderních vlivů, bez přehnaných očekávání, ale odehraný s gustem. Obal může napovídat něco jiného, ale ne, není to žádný power nebo speed.

Stavidla východního death metalu otevírá ukrajinská kapela Heruvim a ukazuje jeho zhoubnou sílu. Zvyk nás nutí přemýšlet ve spojení s Ukrajinou hlavně o black metalu, ale tady je vidět, že ve vodách smrti se dá taky obstojně plavat. Mercator jede podle vlastních pravidel, ale současně v nich cítíme odkazy jiných.


Heruvim jsou svým způsobem krizovou kapelou. Jejich působení doprovází samé globální průsery, ať to byla epidemie covidu nebo válečné strasti. To nejsou podmínky k týrání hudební múzy právě ideální, ale těžká doba sebou může nést inspiraci a potřebu uniknout kruté realitě. Tady možná leží důvod toho, proč Heruvim utíkají do fantaskního světa spisovatele Roberta E. Howarda. Na této jejich cestě zatím kromě dema leží dvě EP a pak konečně letošní debut nazvaný Mercator

 

I když je tohle album novinka, oslovuje mě starým jazykem. Mohli bychom o něm mluvit jako o pokloně starým smrtícím mistrům, kteří mleli svůj pomalý death metal býčí silou nehledíc na překážky. Heruvim by tohle srovnání určitě neurazilo. Mercator je těžkopádná deska, která si lebedí v podladěném soundu a pomalém tempu. Páchne chorobnou bažinou, která topí neopatrné živočichy přilákané zelenkavým světlem nad hladinou. Ano, i takové fantazie ve vás může toto dílo vyvolat, a to tuplem, když si u toho budete loupat vajíčko natvrdo. Hudba zní příjemně archaicky, upřímně, necítím z toho žádné velké ambice, jen lásku k ponurému deathu. Ve skladbách se neprojeví ani stopa moderních metod, vše je těžce analogové a staromilské. Což je nejspíš blbost, ale album takovým dojmem působí. Rázně rifující kytary hrají tetris s notami, zatímco rezonující šálek kávy na stole souzní s hluboce laděnou melodikou. Táhlé tóny násobí ozvěna a rozpíjí prostor do ztracena. Tak se tváří v podstatě celé album. Drží hezky pohromadě, a to, co si načnete, to taky dojíte. Oceňuji, že skladby mají rozumnou délku, povětšinou do pěti minut, až na výjimky. Kulisy se tak i přes svoji podobnost střídají a udržují pozornost. 


Z nastoupené řady vybočuje pátá skladba s cejchem VIII, která je vlastně jen takovým hlášením místního rozhlasu kdesi v továrně nebo velínu raketové základny. Má to lehkou sci-fi atmosféru, ale její role je marginální, protože je záhy utopena bahnem titulní skladby. Tady prostě na nic kromě dunivého bahnotoku není prostor. Kdo by si žádal zabrnkat na emocionální strunu, měl by jít o dům dál, protože tady se s váma nikdo mazat nebude. Maximem možného je přiměřeně melodický, ovšem silně atmosférický úvod závěrečné skladby Lacrimae Rerum. Ale ani zde se to nepřehání a vládne tvrdé hobla. Vše vám ostatně vysvětlí hrdlotyran Valerij aka Nefarious, který nemluví a nezpívá jinak než že bleje. A to vydatně. 

 

Takhle podaný death metal já můžu a baví mě víc, než kdysi tolik oblíbené technické delikatesky. Krom toho, že je to prostě dobře zahraný metal, album získává na hodnotě i podmínkami, za kterých vznikalo. Válečná vřava se projevuje ve všech směrech, a tak i jeho nahrání jistě nebyl žádný med. Navzdory těžkostem však spatřilo světlo pošramoceného světa a v hlubinách těžkých riffů můžeme nahlédnout do jeho porodních bolestí. 

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky