Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hexvessel - Dawnbearer

HexvesselDawnbearer

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Folková křehkost, nápaditá hra, psychedelické motivy a zejména výborný vokální výkon. Jedno z překvapení roku a troufám si říct, že možná nejvýraznější.

Podobně vzniknuvší projekty je vždy radost zachytit. Hrdelní mistr Kvohst, jinak známý především jako hlas Dødheimsgard nebo Code, se roku 2009 odebral do Finska a vytvořil ryze akustický produkt nazvaný Hexvessel. Historie tedy krátká a stručná, ale jistě zaručující slibný hudební zážitek.

 

''Dawnbearer'' je především typický vokál tohoto umělce, nenapodobitelný a proměnlivý jako vždy. Způsob jakým jeho vokál proplouvá křehkými a nástrojově rozmanitými skladbami je až meditační zážitek. Hudební část alba je pak velice bohatá, což je na patnáctku, byť krátkých skladeb, základ. Po celou dobu poslechu je co hledat, co obdivovat a nad čím přemýšlet. Nenásilně, uvolněně, rozjímavě.

 

 

Chvíli se ocitneme v oparu lehké psychedelie, chvíli je cítit spojení s přírodou a za moment jako by jsme seděli v podpalubí a vzpomínali na první plavby po širém moři. Celkově má ale ''Dawnbearer'' nejblíže k šeru lesa a přírodním rituálům. Poloha je zachmuřelá, ale přitom pozitivní, plná dojmů a příběhů. Sálá z nich naděje a naslouchat jim znamená být přístupný zdánlivému tajemnu a přitom si to užívat. Nerad bych zde nadále plýtval superlativy, ale tahle věc stojí minimálně za pozornost.

 

Vyklidněná, čistá záležitost, dojemná a přímá. Na to, že jsem čekal roztodivné, trávou vonící experimenty, jsem utěšován milou a smířlivou tváří Hexvessel. Přál bych si, aby projekt nebyl jen čistě jednorázovou záležitostí a dočkal se do budoucna ještě alespoň jednoho podobného balzámu na bolavou duši.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 28.8.18 12:55

Sólovou tvorbu Serje Tankiana jsem sledoval a moc mě nezaujala. Tu Daronovu jsem ignoroval, protože jeho mečivý hlas jsem nikdy neměl rád, vlastně od dob, kdy se v SOAD začal hnát do popředí víc, než bylo zdrávo (Mezmerize / Hypnotize). Ukázka mi přijde dost teatrální a hudebně zaměnitelná skoro s čímkoliv z posledních dvou desek Systémů. Tedy pod sluncem nového nic. Se SOAD jsem začal hned od počátku a první album je pro mě jejich TOP, Toxicity hned za ním, ale pak už to s mým zájmem šlo do kytek, což je pocit, který mám i z téhle desky, resp. jediné skladby z ní. Asi už se pro něco takového neumím nadchnout.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky