Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Finští mistři lesního mysticismu nahráli své šesté album a spolu s čerstvou porcí hudby přichází čas probrat, co nového na severu. Přívětivá stopáž dvaačtyřiceti minut je rozložena do osmi skladeb, kterým dominuje jednotící black-metalová atmosféra – překvapení a vítaná změna. Vzhledem k minulosti hlavní figury není žádná záhada, odkud tento vliv vyvěrá. Žánrové proměny kapely v průběhu let působí organicky a momentální forma, diktovaná chutěmi členů, vždy zaklapla do potřeb alba. Dark-folkové období jednoznačně hodnotím slovy me gusta. Následující progresivní nahrávky s příchutí rockové psychedelie 70. let už mi svými kytarovými vyhrávkami a přespříliš jódlujícím Kvohstem tolik neimponují.

Už první tóny jedničky The Tundra Is Awake naznačují, že tentokrát bude něco jinak. Standardní rukopis je neměnný, ale proměnila se hudební forma, v níž se manifestuje. Vše je zahaleno hávem blackově skřípajících kytar. Určitou majestátnost vyznění dodává mohutný a dunivý zvuk virblu. Deska se volným tempem dostává na konec strany A, které dominuje čtyřka A Cabin In Montana. Ta zaručeně zahřeje srdce každého staromilce. Jakkoli album dosud plnilo všechny kvóty a očekávání, zde se setkal um kapely s posluchačskou přístupností naplno.

Chaotický otvírák strany B, pětka Eternal Meadow, v mezihře zavzpomíná na akustické začátky, aby v sóle rozkvetl do skutečné krásy. Následující zpívaná pasáž je už jen třešinkou na dortu a chvilkou nebeské nádhery. Mezi méně záživné okamžiky bych zařadil sedmičku Ring. Na druhou stranu má pár jasnozřivých chvilek a taky outro, kde slyším znít ducha novodobých Opeth. Poslední kus Homeward Polar Spirit startuje nekompromisní řežbou a musím přiznat, že právě tyto pasáže mám z celé nahrávky nejméně rád. V mých uších kapele více svědčí volnější tempo, kde jsou více čitelní a jaksi harmoničtější.

Jakkoli nerad bych byl za ignoranta, je fakt, že texty a jejich poselství kolem mě v drtivé většině případů proudí bez povšimnutí a omezuji se pouze na jejich fonetickou kvalitu v jednotě s hudbou. Tento nedostatek v hodnocení díla jako celku se tentokrát daří tu a tam překonat a některé skladby přímo vyzívají k hlubšímu přemítání. Jeden případ za všechny – šestka Crepuscular Creatures. Plíživě temné, hypnotické, delikátní. Jedovatý úvodní riff skvěle kontrastuje s jemným vokálem a místo postupné cesty ke klimaxu je skladba zkoumáním oka hurikánu počínaje první notou.

Z debutního alba Dawnbearer (2011) jsem si takzvaně sednul na prdel a dodnes je to pro mě v žánru temného folku těžko překonatelné dílo. Novinku Polar Veil oceňuji za rozvíjení odkazu, svěží žánrovou otočku a přesto, že má na kontě několik skvělých skladeb a pasáží, u kterých se rozplývám blahem, celek už takovou sílu nemá. Skvělé titulky jsou zaručené, ohledně dějinného významu si tak jistý nejsem.