Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Stoner rock mě baví. Může za to jeho (často falešná) přirozenost, lidský přístup k pramenům bez zbytečných póz, i když ten se často takovou pózou stává. Boužel se zrovna vezeme na vlně, která svou mohutností snižuje jeho kredit. Trend se motá kolem svého vrcholu a tak je těch kapel hrajících jednoduše od podlahy tolik jako černokněžníků začátkem devadesátek.

Hey Satan jsou další z řady muzikantů rádoby nad věcí a zodpovědností. Jako zástupy dalších, i oni se nechali přitáhnout myšlenkami na hudbu odehranou jakoby na „první dobrou“. Právě tenhle pocit je pro mě důležitý.

Kapela s nadsázkovým, ale ne moc přiléhavým názvem, chytla do svých plachet právě silně vanoucí vítr a těží z něj, co to jde. Jejich eponymní album je tak vším, co známe ze sta jim podobných projektů, ale taky ničím víc. Snažit se hledat odlišnost od souvěrců je mrhání časem. Hey Satan nabízí dnes už tradiční výrazivo a stejné hmaty v umolousaných pražcích polepených kytar. Použity jsou všechny sexy artefakty, které zkušeně cílí na naše erotogenní zóny. Lehce ospalý výraz, nonšalantní pohyb a stoický monitoring svlékajících se fanynek.

Netrvá dlouho a nahrávka se odkopává. Tak jako u duté blondýnky stojí za pozornost pouze její tělo, protože v hlavě má pouze ohmatanou manikúru, i Hey Satan se může chlubit jen povrchním emailem, pod jehož slupkou se nenachází cennější hodnota. Spousta rychlých riffů sestupujících po stupnici dolů a rychlé úprky zpět, sporadicky odšrábané minisólo, jemuž by slušel klidně větší rozlet. Poslech nenáročný, zoufale se plácající na místě a bez hlubšího cíle.

Nerad bych střílel jen tak od pasu a říct, že je to sajrajt a nahrávku poslat k šípku, jednoduše nejde. Poslouchat se to dá, skladby mají sílu schopnou vystřelit vás z křesla do nejbližší knajpy. A pokud někdo tenhle typ muziky doslova miluje, nadávat nebude. Ale to nezakrývá holý fakt, že se tady vaří z něčeho, co už několikrát vychladlo a v zájmu poctivosti se to mělo vylít do klozetu. Existují mnohem lepší věci a k těm se vracím.