Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pokud jméno Hildur Guðnadóttir dosud neproniklo do vašeho podvědomí, je to pravděpodobně způsobeno tím, že úspěchy slaví především mimo výsluní předních příček hitparád. Ty pro ni zůstávají zapovězenou krajinou a nic nenasvědčuje tomu, že lehko nabytá sláva je meta, o kterou usiluje. Sympatická Islanďanka má na obhajobu své práce hned několik es v rukávu: předně vzdělání v oboru klasické hudby (hra na cello), dále působení kolem Islandského symfonického orchestru a konečně také početné kolaborace (např. s kapelou Múm a experimentátorem BJ Nilsenem).

Jestli a jak hudba mění lidské vědomí, je téma na úplně jinou debatu, ale pro ilustraci potenciálu vhodného spojení stimulující hudby a prostředí, ve kterém je poslouchána, musím zmínit, že nejpozornější poslech jsem si odbyl na neplánované procházce lesem. Na takovém pozadí se k povrchu dostávají nové významy a zdá se, že druhá sólová deska Without Sinking zcela postrádá efekt blaženého zapomnění, který s sebou přináší běžný dvou akordový rock. Místo něj poskytuje jistou formu prozření. Skladby nepůsobí vysloveně virtuózně, mají v sobě příchuť obyčejnosti, ale jsou podány s nápaditou elegancí. Hildur Guðnadóttir těží především z vážné hudby a s citem pro detail využívá různých barev svého nástroje. Doba už je ale taková, že elektrifikace láká a tak mezi věrné společníky cellistky patří jak samply, tak looper a krabičkové efekty.

Celkově je společným jmenovatelem alba střídmost. Nečekejte show á la Apocalyptica nebo přebujelé aranže Vargových Nox Arcana. Projekt má blíže ke kreacím tuzemské stálice Tara Fuki, ovšem beze zpěvu, alternativních zlepšováků a s volnějším prostorem pro posluchačovu fantasii. Nahrávání v letním Berlíně si dalo za cíl sdílet pocit plutí po obloze a zažívat proměny mraků od lehkých řas po těžké kupy nadité deštěm a bouřkou. Nenápadné křivky osmé Whiten je snadnější přehlédnout než objevit. V prvních větách Into Warmer Air zaznívá jiskra bachovské znepokojivosti. Posluchačsky nejpřístupnější jsou pravděpodobně svižnější skladby jako Erupting Light a Opaque.

Without Sinking naplňuje mou představu meditativní hudby se schopností vést lidského ducha vzhůru. Vyžaduje soustředění, neposlouchá se snadno, ale za to rozšíření obzorů stojí.

(Pro úplnost dodávám, že vinylová reedice z roku 2011 vyšla s přídavkem 3 bonusových skladeb – Baer, Heyr Himna Smiður (Hear, Smith Of Heavens) a Iridescence. Prostředně jmenovaný kus je interpretací Islandské státní hymny jejíž text sepsal Kolbeinn Tumason na smrtelné posteli v roce 1208. Zhudebnění se dočkala o více jak 700 let později, přičiněním Þorkella Sigurbjörnssona.)