Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hippie Death Cult - Helichrysum

Hippie Death CultHelichrysum

Monachos2.4.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) / bandcamp
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Nebýt slova „hippie“ v názvu kapely a „ květinového“ obalu s obrácenou lebkou, člověk by si mohl myslet, že jde o death/blackovou záležitost. Omyl. Hippie Death Cult mají kořeny v rockovém podhoubí sedmdesátých let, i když nikdo z členů kapely toto období nezažil na vlastní kůži.

Chcete žánrové označení? Toto americké trio se pravděpodobně vejde do krabice se štítkem „stoner (doom) rock (metal)“, ale nebude se v ní cítit úplně pohodlně. Pokud jde o doom, jde o prvky tzv. proto doomu (silně zkreslené kytary, pomalejší tempa, molové tóny atd.), žánru, u jehož zrodu stály kapely jako Pentagram, Saint Vitus nebo Trouble. Metal jsem dal do závorky, protože v jejich tvorbě je ho poskrovnu. Jak by řekl Lemmy, je to zkurvený rock'n'roll!


Helichrysum je třetí studiové album HDC a první, na kterém zpívá baskytaristka Laura Phillips. Nahradila klávesistu Bena, který už v sestavě není, i když jeho klávesové party na albu stále ještě najdete. Nutno říct, že Benovi to s hlasem opravdu šlo, ale Laura se své nové pozice ujala více než důstojně. Oceňuji variabilitu jejího hlasového projevu a jeho rozsah. Dokáže zpívat pochmurně, hypnoticky a okultně, ale i něžně a tesklivě. A když je potřeba, umí i pořádně zařvat. Tuto nasranou polohu si nejvíce užijete v nejkratších a nejúdernějších věcech Toxic Annihilator.

 

Hippie Death Cult band


Pokud vás zajímá, o čem Laura zpívá, vězte, že Helichrysum se ve svých textech noří hluboko do lidské psychiky a zkoumá jak rány, které si neseme, tak transformativní sílu, která se v nás skrývá. Mimochodem, album je pojmenováno podle rodu slunečnice, o níž se často mluví jako o „věčné“ a „nesmrtelné“, což odráží jak témata celé desky, tak i nelehkou cestu skupiny ke zrodu nového alba.


Ale zpět k albu. Přestože mají HDC jen jednu kytaru, jejich zvuk je řádně syrový a groovy. Apropos, kytarové kreace Eddieho Brnabica jsou neuvěřitelné, kytara hraje na albu první housle. Ale ani zpěvaččina basa není marná a s Eddiem tvoří skvělý tandem. V neposlední řadě mě baví i decentní „šamanské“ bicí Harryho Silverse, které umí vyvolat transcendentní pocity. O kvalitách HDC svědčí i fakt, že album vyšlo pod hlavičkou labelu Heavy Psych Sounds Records, který se specializuje především na stoner, retro a vintage rock a jejich fúze. Pod jejich hlavičkou letos vyšlo nové album proto-doomových legend Pentagram, jejichž ozvěny jsou na Helichrysum slyšet, zejména ve skladbě Red Giant.


Aby bylo jasno. Stoner není můj šálek kávy. I když mívám občas „retro psycho náladu“, nikdy jsem nedokázal doposlouchat celé stoner album. HDC však prolomili ledy a já si spokojeně podupávám nohou při x-tém poslechu jejich aktuálního alba. Na druhou stranu materiál na Helichrysum není zrovna ortodoxní stoner. Je to svérázný mix psychedelie a těžkého rock'n'rollu. Ve skladbách tohoto „hipisáckého kultu smrti“ je slyšet Frank Zappa, Black Sabbath, starší Mastodon i Kyuss. Pro někoho je to málo, pro jiného zase moc. Pro mě je to tak akorát.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 2.4.25 16:17odpovědět

Taky jsem obecně vůči stoneru lehce rezervovanej, ale tohle je fakt pecka. Ani nevim proč to pro mě tak vybočuje, ale určitě v tom bude mít prsty ten Lauřin vokál, který trochu vykračuje od obvyklého žánrového standardu chrchlavejch strejců. I to hraní na retro jim u mě prochází. Kdybych nebyl v práci, dropnu acid a du někam nahej s květinama ve vlasech opíchat kozla.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky