Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Chcete žánrové označení? Toto americké trio se pravděpodobně vejde do krabice se štítkem „stoner (doom) rock (metal)“, ale nebude se v ní cítit úplně pohodlně. Pokud jde o doom, jde o prvky tzv. proto doomu (silně zkreslené kytary, pomalejší tempa, molové tóny atd.), žánru, u jehož zrodu stály kapely jako Pentagram, Saint Vitus nebo Trouble. Metal jsem dal do závorky, protože v jejich tvorbě je ho poskrovnu. Jak by řekl Lemmy, je to zkurvený rock'n'roll!

Helichrysum je třetí studiové album HDC a první, na kterém zpívá baskytaristka Laura Phillips. Nahradila klávesistu Bena, který už v sestavě není, i když jeho klávesové party na albu stále ještě najdete. Nutno říct, že Benovi to s hlasem opravdu šlo, ale Laura se své nové pozice ujala více než důstojně. Oceňuji variabilitu jejího hlasového projevu a jeho rozsah. Dokáže zpívat pochmurně, hypnoticky a okultně, ale i něžně a tesklivě. A když je potřeba, umí i pořádně zařvat. Tuto nasranou polohu si nejvíce užijete v nejkratších a nejúdernějších věcech Toxic Annihilator.

Pokud vás zajímá, o čem Laura zpívá, vězte, že Helichrysum se ve svých textech noří hluboko do lidské psychiky a zkoumá jak rány, které si neseme, tak transformativní sílu, která se v nás skrývá. Mimochodem, album je pojmenováno podle rodu slunečnice, o níž se často mluví jako o „věčné“ a „nesmrtelné“, což odráží jak témata celé desky, tak i nelehkou cestu skupiny ke zrodu nového alba.

Ale zpět k albu. Přestože mají HDC jen jednu kytaru, jejich zvuk je řádně syrový a groovy. Apropos, kytarové kreace Eddieho Brnabica jsou neuvěřitelné, kytara hraje na albu první housle. Ale ani zpěvaččina basa není marná a s Eddiem tvoří skvělý tandem. V neposlední řadě mě baví i decentní „šamanské“ bicí Harryho Silverse, které umí vyvolat transcendentní pocity. O kvalitách HDC svědčí i fakt, že album vyšlo pod hlavičkou labelu Heavy Psych Sounds Records, který se specializuje především na stoner, retro a vintage rock a jejich fúze. Pod jejich hlavičkou letos vyšlo nové album proto-doomových legend Pentagram, jejichž ozvěny jsou na Helichrysum slyšet, zejména ve skladbě Red Giant.

Aby bylo jasno. Stoner není můj šálek kávy. I když mívám občas „retro psycho náladu“, nikdy jsem nedokázal doposlouchat celé stoner album. HDC však prolomili ledy a já si spokojeně podupávám nohou při x-tém poslechu jejich aktuálního alba. Na druhou stranu materiál na Helichrysum není zrovna ortodoxní stoner. Je to svérázný mix psychedelie a těžkého rock'n'rollu. Ve skladbách tohoto „hipisáckého kultu smrti“ je slyšet Frank Zappa, Black Sabbath, starší Mastodon i Kyuss. Pro někoho je to málo, pro jiného zase moc. Pro mě je to tak akorát.