Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hooded Menace - Gloom Immemorial

Hooded MenaceGloom Immemorial

Victimer30.1.2015
Zdroj: CD, promo od agentury
Posloucháno na: JVC UX-H330
VERDIKT: Několik malých náhrobků vyvedených v jednoho velkého hřbitovního strážce, aneb depka z epka v kompilační album se mění.

Zaklínači hřbitovních praktik, finští Hooded Menace, jsou již zaběhlým menu krvavých flákot mizících v útrobách nenasytných zombie. Banda vyžívající se ve staroškolském death / doomu už nějaký ten pátek praktikuje jeho zhoubnou podobu, k níž vede jen jediná cesta, a to přes políčka kosterních pozůstatků, hradbičky nemrtvých rytířů a béčkové hororstvo okupující televizní obrazovky omotané vytahanou pavučinou. Koho to baví bude nadšen, komu to přijde komické, ten se zase od srdce zasměje.

 

Věrní žáci zahledění do znesvěcených učebnic Candlemass, Winter nebo Asphyx posbírali songy ze všech svých EPek a splitek a zkompletovali je pod názvem "Gloom Immemorial". Nic složitého, zdá se, a tak to i je. Zejména ve split albech se Hooded Menace nadováděli dost a dost, takže bylo z čeho vybírat. Vzpomeňme si při této příležitosti na nesmrtelné hříšníky Asphyx, špinavce Horse Latitudes, nebo také na japonské kazisvěty Coffins. Všechno zaběhlá jména, všechno vytříbeně domluvené kooperace, ze kterých musí mít člověk nejistý pocit v žaludku a jeho mozek si svým darem ovládat tělo být dvakrát jistý také nemůže.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/hooded%20menace.jpg

 

Hudba Hooded Menace je pořád stejná. Vyžívající se v laciné mrtvolnosti, bazírující na klišé záhrobních témat a mixující starý doom s jeho ještě starší bratrancem deathem. Osobně tohle mohu jen v určitých situacích, kdy je zkrátka dobré se trochu zašklebit a nakopnout sousedovi lucernu z hrobu jeho manželky. Někdy je fajn být zlá, hnilobou pohřebnictví prorostlá bestie, která si ozdobí džísku pár zásadními nášivkami, chlípně si usrkne krve a s poněkud netradičním výrazem ve tváři nahání návštěvníky krematoria za účelem rituální likvidace. Ach, příjemná to kratochvíle.

 

S Hooded Menace jde tohle všechno moc dobře. Ovšem nic netrvá věčně a je fakt, že téměř osmdesát minut podobně laděné hudby je dávka na pováženou. Navíc když Finové nedrží neustále prst na spoušti a občas sklouznou k nevábným pasážím, kde jen tak paběrkují a tajemno z krchova na chvíli vyprchává pryč. Na druhou stranu je také pravda, že tahle kapela není žádný průměr a své starobylé řemeslo ovládá s nadhledem a tak nějak "s prstem v zadku". Nač tedy hledat nějaké chyby v hodnověrnosti skladeb? Hooded Menace, to je vášeň k tradici a evidentně se to nikdy nezmění. Ber tak, nebo nech bejt. "Gloom Immemorial" je bezva sbírka pro hororové zarputilce a vrchní degustátory tělních tekutin a takoví tento kompilát jednoznačně ocení. Já raději sáhnu po kratším, regulérním albu a rád si na něj počkám.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky