Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Horna - Askel Lähempänä Saatanaa

HornaAskel Lähempänä Saatanaa

Bhut24.4.2013
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Těžké něco vydávat po vrcholu své tvorby. Horna se však s tímto úkolem vypořádali nad očekávání skvěle a jejich nová deska není vůbec zlá. Tedy zlá je, ale vůbec ne mizerná.

Novinku finských satanášů Behexen jsem jaksi vynechal a vzhledem ke kadenci s jakou vychází nové a nové desky se k ní patrně vracet nebudu. Když však tato země do světa černého kovu vypustila další bestii s novou zbraní v pazourech, pozornost ji věnovat musím. Horna je jméno za svou dobu pěkně hřmotné a ničící. Vzpomeneme-li naprosto bezchybnou práci z roku 2008 Sanojesi Äärelle, musíme přinejmenším smeknout. Nástupce takového díla se vytváří poměrně nelehko, o to víc by nás mělo zajímat, jak vlastně nové album Askel Lähempänä Saatanaa zní.

 

Už na počátku prozradím, že žádný propadák to rozhodně není. Deska je sice oproti svému předchůdci o poznání slabší, ale to se dalo vcelku předpokládat. Neznám moc kapel, které by s každým dalším a dalším albem trumfly sama sebe. Horna nyní potvrdili, že black metal je pro ně živoucím organismem, kterému dokáží vdechnout sílu a oživit jej natolik, aby černočerné havěti lezly i u vás v bytě. Podotýkám, že lidé, kteří nemají black rádi, si nenajdou zalíbení ani v tomto počinu. Kdežto ti, kteří holdují blasfemickým melodiím a hanobení karikatury na kříži vezmou album za své.

 

Deska ukazuje, že ostřílení hráči, kteří v současné době tvoří osazení Horna, nejsou žádná ořezávátka. Dávají jasně najevo, kdo že to je jejich pánem a komu se hodlají přiblížit. Ani na vteřinku nezvolní z mučivého tempa a divoce řežou. Řetězy svých otroků drží pevně v rukou a škubají s nimi natolik prudce, že nejednomu teče z rány krev společně s hnisem. Hudba je to právem hnusná a škaredě ponurá. Těžko si nalhávat, že dílo má převratný přínos. Od toho jsou tu jiní. Kapela čistě ukazuje, kterak se hraje raw black metal. Nekompromisní kanonáda a salva osobitých postupů. Posluchač se sice může místy ztrácet a drobně tápat, kde zrovna je, ale tady nikomu nešlo o to být zajímavý, či jiný. Horna jednoznačně páchají zlo, tak jak jej nejlépe dovedou. Nedělá ústupky, jen chrlí krev a hází bubákovské pohledy. Nechcete-li být zadupáni do země – nepouštějte si tuto nahrávku.

 

Jak se tedy na album začít dívat. Rozhodně ne nepřijatelně. Má-li někdo nelibost k danému žánru, bude pro něj toto dílo jen dalším z tisíců. Naopak má-li někdo slabost, bude jej vyzdvihovat do výšin a chválit si drtící tempo a svižný spád. Ve chvíli, kdy posluchač začne hledat novátorství a progresi, celá nahrávka přestane fungovat. Je důležité si stanovit cíl, se kterým bude deska poslouchána. Já ji poslouchám proto, že holduji blacku a chci jeho masitou flákotu. V takovém případě jsem pohoštěn vskutku velkolepě a nemohu si stěžovat. Jakmile začnu být hnidopich, dají mi to pánové ze severu sežrat a začne mi být jaksi nevolno. Vážně, Horna předložili jeden z velice dobře ukovaných výrobků z černé rudy, který si své kupce jistě najde. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 1.11.12 12:15

Příjemná návštěva se mi vloudila do sluchátek se slovenskými Lunatic Gods a jejich Vlnobytím. Příjemná do té doby, dokud se folklór krásně snoubí se smrtonosným kovem. Drsnost žití a bída lidí nejde zaznamenat vhodnějšími prostředky. Stejně tak radostí nabité okamžiky a dny, kdy byste políbili každý kamínek u cesty. Dokud jsou skladby strukturovanější, jásám. Při klasických deathových sypanicích objevuji, jako recenzent, vybělenou kost. Neskrývám, při folklórním křepčení propadám optimistickému nadšení. Další pákou je možné ztotožnění se s hřejivě známým jazykem a přenesením lopoty a utrpení i na naše zkoušené předky. Srdce se chvěje vzrušením z nakukování skrze dimenze na možné vysněné scénáře minulosti. Ad sound. Nedávno, při naší Echoes nákupní slevové horečce na SoM, jsem si uvědomil jednu věc. Za současné zvukové tří až šesti decibelové placatice nehodlám ukrajovat rodině od huby. Hranice, kdy jsem ochoten za takový zvukový zmetek vytáhnout šrajtofli, je 2 až 3 eura za kus. Cena za materiál a výrobu. Dávám tedy jasný vzkaz kapelám, že takto ne! Uvědomte si, že v reálném životě jsou na člověka tlaky, musí odvádět stále více práce, větší kvalitu, za méně peněz a času. Hudební "průmysl" páchá sebevraždu. Kapely, co jdou cestou vlastního financování, by neměly dělat stejnou chybu. Je čas začít vydávat kvalitní záznamy, které nezdecimují posluchače abnormální intenzitou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky