Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Houle - Houle (EP)

HouleHoule (EP)

Garmfrost19.12.2022
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele, mp3
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Melodický a zuřivý black plný vodního světa.

Houle je zcela nová kapela z Paříže, kdysi hlavního města světa a kultury. Sama sebe popisuje coby melodickou blackmetalovou kapelu se strašidelnými melodiemi… Asi se shodneme, že lepší je udělat si obrázek sami. Souhlasím s tím, že ke slyšení jsou tuny melodií i to, že jejich styl bychom mohli nazvat black metalem. S přivřením obou očí. Tím netvrdím, že je Houle měkárnou... Naopak, na to, že hrají takovou chvíli, jsou skladby eponymního debutového EP natolik atraktivní, že jeho poslech není ztrátou drahného času.

 

Pro tuzemského čtenáře bude bezesporu nejzajímavější informací fakt, že logo pro Houle vytvořil našinec Vojta „Moonroot“. Jeho práce jsou vyhledávány kapelami po celém světě, čemuž se nelze divit, jen uznale pokývat hlavou. Když zůstaneme u informací, eponymní debut Houle vydává francouzský label Les Acteurs de l'Ombre Productions, jehož portfolio je vskutku impozantní.

 

houle

 

Houle neimponuje stopáží, ale chytlavostí a zajímavou atmosférou. Kapela se nechala inspirovat oceánem a mořské vody spolu s racky deskou prosakují, že máte pocit studeného vlhka a vidíte nedozírné dálavy. Najdete zde čtyři delší skladby zpívané mateřským jazykem. Za mikrofonem stojí démonická Adsagsona, která řve jako siréna. Většinou řve správně zlým hlasem, za který by se nestyděl nejeden chlap, a své party prokládá vzrušeným mluvením a křikem. Moje přirovnání berte s nadsázkou. Démonů, satanů či plivání nenávisti na církev se na Houle nedočkáte. Zaobírají se ničením přírody, zmiňovanému oceánu a silám přírody. Rovněž hledají klid uprostřed vlastního chaosu. Prostě taková hipsterská nasranost.

 

 

Kytarovým partům sem tam pomůžou nesamplované zvuky přírody, větru, šumění moře, křik racků a dunění zvonu. Moc pěkně si rozumí s akustikou, s níž však šetří. Základ je v metalu, urputných bubnech a staré dobré elektrické kytaře s basou. Basující linky vůbec stojí za samostatný poslech. Hráč si se svým nástrojem rozumí a umí na něj vytvořit silné momenty.

 

Houle beru jako start. Start však zdařilý. Co zdařilý, výborný. Ekologické prndy mě poslední roky neberou, nějak se to se vším přehání, avšak přírodu miluju a vodní plochy ještě víc. Houle je tedy prvním počinem mladé kapely. Tuto kapelu bez debat, neskončí-li dřív, než se rozjede, čeká zajímavá budoucnost. Našlápnuto má.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky