Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hour of Penance - Devotion

Hour of PenanceDevotion

Garmfrost17.4.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Devotion představuje Hour of Penance v sakra dobré formě.

Po zjištění, že řady Hour of Penance opustil výborný bubeník Davide Billia, jsem s obavami vyhlížel, kdo tohoto démona nahradí. Jeho nástupcem se stal další z řady šílených drtičů blán a ničitelů paliček, Giacomo Torti, jehož schopnosti můžete koštnout mimo jiné třeba v Bloodtruth. Ale až v bandě diktátora Giulia Moschiniho Hour of Penance předvádí, zač je toho loket.

 

Hour of Penance jsou po pěti letech odmlky zpět s nástupcem kladně přijímané nahrávky Misotheism. Devotion v podstatě navazuje na styl předchůdkyně, jen jde mnohem dál v extrému a náladotvorné surovosti. Schopnosti zmíněného bubeníka dovolují Hour of Penance opět znít technicky vymazleně a řádně surově. Jak se říká – neserou se s tím!

 

hop

 

Jestliže jsem Hour of Penance vzal s Misotheism na milost, Devotion mě baví. Baví je slabé slovo. Deska si mě dává. Kapela zůstává věrná modernímu pojetí death metalu. Vrací do hry výraz brutal a dává valem umělému zvuku některých starších počinů bandu. Devotion samozřejmě na nějakou zvukovou dynamiku, analog a podobně zvysoka kašle. Produkce desky vám urve hlavu. Bude vás bolet.

 

Stopáž Devotion přesahuje půl hodinku jen o fous a moc ji to tak sluší. Album otevírá tortura Devotion for Tyranny začíná intrem, sbory a neklidnými samply, bez pardonu běsnícím attackem rozehrává surovou hru. V songu se vystřídá moderní brutalita s old schoolovými vstupy a zbustrovanou basou. Groove mašinérie v druhé polovině láká k pořádnému máchání hlavou. Ano! Navazující Parasitic Chain of Command ukazuje, že Devotion bude zuřivou legrací. Kytary střídají tremola, kila s občasnými sólovými výlevy. S těmi se ovšem šetří. V podvědomí vnímáte nasamplovanou symfonii, aniž by hrála hlavní roli. Nedá se říct, že je skladba rychlá či houpavá. Tak i tak. Zbytek skladeb pokračuje v nastaveném scénáři. Netřeba čekat progres ani epické plochy. Na druhou stranu oproti nahrávkám předchozí dekády jsou opět Hour of Penance rafinovanější a nasranější. A také svébytnější. Zajímavé je ovšem srovnání s mladší krví – Hideous Divinity, kteří jdou opačnou cestou než starší kámoši Hour of Penance. Napadlo mě, zda Hideous Divinity nevyprovokovali své kolegy k důkazům stálé mladistvosti a elánu. Devotion má totiž podobný zápal, jaké měly nahrávky HoP v dobách jejich největší slávy.

 

 

Netroufám si porovnávat Devotion třeba s The Vile Conception, nicméně novinka představuje italské hrdlořezy v sakra dobré formě. Skladby jako Severance nebo úvodní titulka mohou klidně patřit do zlatého fondu Hour of Penance a možná i moderního brutal deathového panteonu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sarapis / 21.2.18 8:27

Machine Head nesleduji a už je to dlouho, co jsem naposledy slyšel Burn My Eyes, ale na tom nezáleží. Chci se vyjádřit ke stopáži. Copak by Nuclear Blast mohl mít tak krásné 2LP edice a úžasné limitky a prodávat je za 25, potažmo 66,66 eur, kdyby mělo album třeba jen 40 minut? Dřív kapely osekávaly nahraný materiál, aby se to vešlo na vinyl, dneska se to natahuje na dva, i když na to kapely ty nápady ani nemají. Machine Head stejně jako jiní musí generovat minuty, aby se uživili a nemuseli někam do fabriky, takže jim nezbývá než ředit. Lidi to spolknou, ve vlaku přes Spotify stejně žádné umění nepotřebujou a sběratelé jsou rádi za každý gram asfaltu navíc:)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky