Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hour of Penance - Misotheism

Hour of PenanceMisotheism

Garmfrost25.10.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Rytmické zlo, epická rozměrnost a černá atmosféra dělá z Misotheism vcelku chytlavý zážitek. Byť cítím, že se Hour of Penance nesnaží posluchačstvu stavět do cesty překážky, výtečnou prací s dynamikou skladeb a špičkovým muzikantstvím, bude Misotheism přinejmenším patřit mezi to nejzajímavější, co zatím vydali.

Když se zpětně mrknu na hodnocení svých recenzí, a porovnám je s názory veřejnosti, je mi jasné, že jsem zakletý ve svém světě. Proč? Poté, co jsem si vzal na paškál aktuální album italských drtičů Hour of Penance Misotheism, vzpomněl jsem si na svůj názor na znění pět let staré nadílky Regicide a srovnal s dobovými recenzemi napříč světem, kde se to jen hemžilo superlativy. Moje psaní nejen, že utrpělo zubem času, bylo rovněž plné záporu a kritiky. Hour of Penance tehdy koketovalo se symfonickým metalem a umělým zvukem. Symfonie je ta tam, Misotheism je návratem k pořádnému randálu, zvuk je podstatně zajímavější, čitelnější, i přes použité legrácky na úpravu zvuku bicích. Je znát, že i s těmito pomůckami se kapela, ve které už není nikdo, kdo by pamatoval prvopočátky před dvaceti lety ani první album, naučila pracovat a bicí nezní tolik umělohmotně.

 

hop

 

Já, vlastně po Regicide na Hour of Penance dokonale zanevřel. Cast the First Stone jsem si nepřipustil k tělu. Jeden nutný poslech a jdeme dál. Nic pro mě! Když teď nad tím přemýšlím, tak nevím, jestli stárnu a blbnu, nebo už nejsem takovým magorem, ale Misotheism přes veškerou úlevu od brutality a v podstatě zaplutím do járku mainstreamového deathu, mě vlastně dost baví. Vše se děje na první dojem, a je dost možné, že stejně rychle, jak jsem albu podlehl, na něj zapomenu.

 

Hour of Penance se z brutal/deathového stylu přeškolili v jakýsi epicky extrémní metal. Pánové kolem kytaristy Giulio Moschiniho pracují na plné obrátky. Technicky vymazleným skladbám nelze nic moc vytknout. Do epické široširé divočiny vygradovaných kompozic je radost se zaposlouchat. To bylo ostatně odjakživa. Co je nového? Lepší práci s moderním zvukem jsem zmínil. Kompoziční fyzičku zatím ne, ale to asi tuší každý. Death metal nového tisíciletí made in Italia vzor Hour of Penance žene styl k širšímu posluchačstvu. Na jednu stranu je možné kapelu pochvalně poplácat po rameni za snahu dostat extrém k většímu množství lidí. Nutno podotknout, že se díky podobným potkáte na koncertě i s lidmi, se kterými byste na pivo jinak nešli.

 

Líbí se mi, že pod nálepkou moderní bandy nedřímá jen interpret pro ty, co se neradi vystavují výzvám, ale mnohem raději kloužou po povrchu a vystačí si se známými ideami, které slyšeli od veličin typu Behemoth nebo Amon Amarth. Za vším pozlátkem a absencí surové výzvy není kapela hodná Masters of Rocku, ale také výborní muzikanti a skladatelé. Misotheism v sobě váže to dobré a zajímavé, co třeba právě Behemoth mohli dříve nabídnout. Rychlé sekce se kontrastně prolínají s rytmickými hrátkami a heavy vyhrávkami. Hlas Paolo Pieriho možná ztratil kontroverzní bestialitu a vykazuje jistou uhlazenost, ale díky své srozumitelnosti a barvě řevu není vůbec od věci ho pochválit.

 

 

Už dávno inklinují Hour of Penance také k black metalu a ne jinak tomu je i nyní. Rytmické zlo, epická rozměrnost a černá atmosféra dělá z Misotheism vcelku chytlavý zážitek. Byť cítím, že se Hour of Penance nesnaží posluchačstvu stavět do cesty překážky, výtečnou prací s dynamikou skladeb a špičkovým muzikantstvím, bude Misotheism přinejmenším patřit mezi to nejzajímavější, co zatím vydali. Takže ano, jsem spokojený!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky