Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pokud máte chuť na black metal skandinávského střihu, můžete dát šanci nově vzniklému projektu Høstsol. Třeba proto, že jeho složení i tvorba samotná je takový průlet severem. V jeho řadách najdeme muzikanty z Norska, Švédska a Finska, a jsou to jména pro tamní scénu vpravdě důležitá. Působí zde hyperaktivní vousáč Cernunnus, momentálně také fungující v Manes a Manii (venku je novinka) a to nepočítám další jeho zastávky. Vokál sebevražedných Shining (i oni mají venku nové album) Niklas Kvarforth je druhým zaběhlým do party, kterou doplňuje rytmická sekce finských Ajattara. Tedy Rainer Tuomikanto na bicí a Kalmos na basu. Onen průsečík Manes - Ajattara - Shining mi přišel natolik lákavý, že jsem s poslechem Høstsol neváhal ani vteřinu. Jejich debutové album L​ä​nge leve dö​den sice vyšlo už na začátku roku, ale jeho čas pro Echoes dozrál až dnes.

Høstsol jsou atmosféricky blackový sever bez příkras i s nimi. Rychlý, špinavý, melodický i výpravný. Album L​ä​nge leve dö​den tedy v podstatě supluje takovou skandinávskou všehochuť za dohledu povolaných, kteří ví nejlíp, jak se v dané poloze orientovat. Zajímavé jsou pro mě klávesy, respektive dvojí metr, jak je vnímat. Do průběhu skladeb jsou zakomponovány vkusně. Díky vstřícnému zvuku se netopíme v patosu nabubřelé symfonie, nejsou tedy zbytečně vytaženy. Jejich role není stěžejní, ale rozumně splývající s tím, jak se deska proměňuje a jaké nálady nabízí. Zkrátka od každého trochu. Někdy to má své klady a člověk si ve své aktuální nenáročnosti přijde na své, ale jinak je to spíš taková poslepovaná klasika, co nijak nevybočuje, jako spíš splňuje, co se od ní očekává. 

Druhým pohledem je využití klapek v úvodech a dohrách jednotlivých skladeb. To je totiž takový průvodní jev tohoto alba. Mustr. Dát každé skladbě její intro a outro. A tady už je na problém zaděláno. Ty klávesové úvody a závěry jsou více méně otravné. Deska díky nim ztrácí na spádu a oddává se jakési soustředěně meditační mezihře, která mi moc nedává smysl. Když se na tyhle předehry a dohry skladeb podíváme pěkně zblízka, nenajdeme na nich nic zvláštního. Proto je vnímám víc jako rušivý element, než nutnou potřebu nechat každou skladbu temně vzplanout a pak taky zhasnout. Úvod alba v podobě As Seen Through the Eyes of the Prophet obstará religiózní intro s ženským chórem. Song potom za zvuku sklovité ozvěny původního motivu jen dohrává. Tak se to opakuje u každé písně, jen s jiným motivem. Druhou věc vyprovází dark ambientní linka a trochu jiná dark ambientní linka uvede zase skladbu třetí. V obou se pak stejným způsobem přidá na outru. Religiózního rozměru nabývá také závěrečná skladba Parallellt dubbelliv, tentokrát začínající mužským chórem a v závěru vychlazená strohým zakončením.

Samotný rozbor skladeb je asi zbytečný. Atmosférický black metal Høstsol v sobě nese všechny atributy žánru a je veden zkušenými harcovníky. Kdyby skladby nebyly protkány těmi mezihrami, vše by víc odsýpalo a nepřikrývalo se jako dekou zbytečnou mysteriózností. Já ji z nahrávky stejně necítím. Proudí z ní víc přirozenosti, nenucenosti a nadhledu. Což mi potom s tím prokládáním nejde dohromady. Užívám si příjemné basičky, která materiálem krásně vybublává na povrch. Nálady se střídají, aby nakonec vyústily v tu zásadní. Typicky severskou, rozevřenou přes všechny tři země. Dočkáme se nordické vichřice, stejně jako příjemnější a melancholičtější tváře kapely. Kvarforth umí naléhat, ať pod silou včelího ataku, s kýblem špíny v ruce, nebo ve výpravnější a citlivější poloze. Vše je v zásadě dobře, pokud jde o řemeslo. Jinak jsou samozřejmě k mání desítky charakterově zásadnějších nahrávek, kterým L​ä​nge leve dö​den jenom hlídá záda. Takže, i když je všechno v relativním pořádku, status nevšednosti nepřichází a album časem zapadne. Škoda, že se kompozičně jede podle jedné šablony. Takto je L​ä​nge leve dö​den úplně bez překvapení.