Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Twelve Diversions - Forwards Becomes Backwards

Twelve DiversionsForwards Becomes Backwards

Jirka D.18.10.2023
Zdroj: CD, 4-panelový digipak // promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F730ES / ELAC FS 247
VERDIKT: Elektronika a rock v silném sepjetí, zatím ale bez potřebného tahu na branku.

Mám už takový blbý zvyk, že když se mi nelíbí obal, je pro mě předem celá deska neříkám že hned ztracená, ale minimálně podezřelá a přistupuju k ní úplně jinak, než když mě obal zaujme. Možná to máte někdo stejně. Grafické zpracování je prostě z mého pohledu důležité stejně tak jako hudební obsah, byť samozřejmě chápu, že Nevermind bude pořád stejně legendární album, i kdybychom ho zabalili do hajzlpapíru. Forwards Becomes Backwards patří do té méně šťastné kategorie, což jste asi už vydedukovali z toho, jak obsáhle o tom hned v úvodu píšu. Můžete si klidně myslet, že jsem divnej, že nemám vkus, nebo že ho sice mám, ale že stojí na vyližtentononc, ale ta podivná malůvka na obalu mi přijde jako blbost na entou. A to ani nemluvím o jinak velmi impotentním zbytku uvnitř 4-panelového digipaku, který někdo evidentně odflákl nebo sice udělal svoje maximum, ale za honorář ve stylu „večer zajdem na pivo“. Vlastně sorry, na víno, jsme ve Francii.

 

Twelve DiversionsJsme ve Francii a Twelve Diversions je úplně nový francouzský projekt, za kterým stojí ústřední dvojice Thomas Vogel a Mika Kubiszyn, což mi sice moc francouzsky nezní, ale nechci po tom pátrat. Při pročítání informací v promo materiálech mě narozdíl od grafiky docela zaujalo doporučení, pro fanoušky kterých kapel by tohle mohl být šálek podvečerního čaje, protože průstřel mezi Depeche Mode, NIN, Puscifer, Massive Attack a Peterem Gabrielem mi přišel docela pozoruhodný. Abych si trochu přihřál svou vlastní polívčičku, tak to pročítání promo materiálů přišlo na řadu až po prvním poslechu a ty Nine Inch Nails jsem tam slyšel ještě dřív, než jsem si o nich přečetl. Hned první skladba I Would Like It with You je typický Reznor a slyším z toho náladu z The Downword Spiral; a není to jediné místo, kde se mi vrací tento sentiment na mé hudební mládí. Jinak abych se vrátil k tomuhle projektu, tak hudebně je to takový kočkopes mezi elektronikou a rockem, přičemž za mě elektronika lehce vede. Tak nějak.

 

Tak nějak, protože celou dobu, co tuhle nahrávku poslouchám, se sám sebe musím ptát, jestli na ní něco vůbec vede. Je taková na můj vkus dost klidná, neřekl bych ambientní, jak se píše někde na bandcampu, ale spíš taková neprůrazná, zakřiknutá a ... a ve výsledku vlastně nudící. Třetí skladba Everything Becomes Fiction začíná silnou basovou linkou ala post-punk nebo nějaká gotika, člověk čeká rytmický náhul pěkně do skoku a ono furt nic. Deska plyne, hodně sází na texty a emotivnost sdělení, ale hudebně je dost měkoučká, plytká a mnohem méně konfliktní, než bych čekal nebo si třeba přál. Tahle věc dosáhne naprosto paradoxního rozměru v úplném závěru ve skladbě Revolution, kde se skanduje tahle trochu lacinost, ale po celém tom poslechu mám vlastně nejvíc chuť jít si do ledničky něco zobnout, než dělat nějakou revoluci.

 

Za mě nejzajímavější momenty desky přichází tehdy, kdy se skladby nejvíc noří do pulzujícího gothic rocku / post-punku (Constant Connection), a naopak když zpomalí a všechno vsadí na emotivnost sdělení a lehký elektro podkres (například dvojice My Hundred Year Old King a You Are Your Own Creation), mám nutkání zanořit někam sebe. Prostřídávání těchto různých poloh v běhu desky má u mě pak za následek to, že se nedokážu naplno zaposlouchat a že se mi hlavou honí myšlenky zhruba toho typu, že kapela zatím přesně neví, co by přesně chtěla. Nerad bych jí tímto tvrzením ubíral body za fantazii a nápaditost při hledání různých elektro zvuků a ruchů, ale že bych si výslednou podobu nějak užíval, to tedy ne.

 

Album Forwars Becomes Backwards je za mě mnohem víc dotažené produkčně než hudebně. Zvukově, použitými efekty, nastaveným zabarvením hlasu, mixem jednotlivých stop a nástrojů. To všechno je fajn, ale chybí tomu dobrá skladba a hudební nápad. Jakýsi nutkavý pocit sdělit něco zásadního zastínil to, že by se hudebně mělo něco dít (zkuste Light On). Jak jsem psal výše, za mě nuda.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky