Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Promo řeči doprovázející debutní desku německých Hyenas patřily k těm silnějším a mluvily cosi o tom, jak post metal jako žánr upadá a že konečně je tu někdo, kdo to celé zvedne z podlahy. Obrazně řečeno. Celkem zvědavě jsem se dal do poslechu nahrávky a těšil se na to, jakým novým způsobem uchopila tato čtveřice Nuremburgu svět kytarových horizontů, který - ruku na srdce - moc prostoru pro nové přístupy nenabízí.

Odpovědi jsem se ale nedočkal, protože Hyenas post metal, tak jak ho chápu já, nehrají. Svým pojetím mají mnohem blíž k modernějšímu hardcoru, ze kterého dost možná vyšli a na nějž nabalují postupy post hardcoru či metalcoru, ale taky hlasitost, dravost, agresi, disharmonii a kytarovou sekanou. Prostě současný recept na bolest hlavy ve stylu lehce unavených Converge.

Což samozřejmě nijak nevadí, na žánrovém třídění muzika nestojí.

Album Deadweights má jedenáct songů, sedmadvacet minut a bylo nahráno živě. Logicky tedy musí následovat sled rozvitých vět na téma živočišnost, spontánnost, uvěřitelnost, opravdovost. A skutečně tenhle pocit z desky a kapely jako takové mám a nedůvěra v cokoliv výše napsaného není na pořadu dne. Jenže?

Jenže to je tak nějak vše. Umím si představit koncert dotažený do stavu celkového propocení šatstva, těla i ducha. Respektive uměl jsem si něco takového představit ještě tak před pěti lety. Přiznávám, že album o tomto potenciálu kapely mnoho napovídá a že ta energie v něm je. A je v něm třeba i technická - hráčská zručnost a očividné nasazení. Ale už těžko v něm hledám něco dalšího, zajímavý nápad, inspirující myšlenku nebo prostě cokoliv víc, než extrémně pojatý současný hardcore. Chci toho moc?

Dost možná ano a dost možná v albu hledám něco, co zákonitě nemůže nabídnout. Určeno k celkovému průplachu hlavy funguje dobře, řemeslně mu neupírám nic, a pokud sleduje pouze tento cíl, u cílové skupiny bude zaručeně fungovat. Hyenas šlapou na pedály klubového extrému naplno a jejich nasazení by mohlo být vzorem, ale možná právě to je současně i jejich největší slabinou. Pokud vám totiž pouhé nasazení a žánrový standard nebude stačit, nic moc dalšího na albu nenajdete.