|
|
||||||||||

Promo řeči doprovázející debutní desku německých Hyenas patřily k těm silnějším a mluvily cosi o tom, jak post metal jako žánr upadá a že konečně je tu někdo, kdo to celé zvedne z podlahy. Obrazně řečeno. Celkem zvědavě jsem se dal do poslechu nahrávky a těšil se na to, jakým novým způsobem uchopila tato čtveřice Nuremburgu svět kytarových horizontů, který - ruku na srdce - moc prostoru pro nové přístupy nenabízí.

Odpovědi jsem se ale nedočkal, protože Hyenas post metal, tak jak ho chápu já, nehrají. Svým pojetím mají mnohem blíž k modernějšímu hardcoru, ze kterého dost možná vyšli a na nějž nabalují postupy post hardcoru či metalcoru, ale taky hlasitost, dravost, agresi, disharmonii a kytarovou sekanou. Prostě současný recept na bolest hlavy ve stylu lehce unavených Converge.
Což samozřejmě nijak nevadí, na žánrovém třídění muzika nestojí.
Album Deadweights má jedenáct songů, sedmadvacet minut a bylo nahráno živě. Logicky tedy musí následovat sled rozvitých vět na téma živočišnost, spontánnost, uvěřitelnost, opravdovost. A skutečně tenhle pocit z desky a kapely jako takové mám a nedůvěra v cokoliv výše napsaného není na pořadu dne. Jenže?
Jenže to je tak nějak vše. Umím si představit koncert dotažený do stavu celkového propocení šatstva, těla i ducha. Respektive uměl jsem si něco takového představit ještě tak před pěti lety. Přiznávám, že album o tomto potenciálu kapely mnoho napovídá a že ta energie v něm je. A je v něm třeba i technická - hráčská zručnost a očividné nasazení. Ale už těžko v něm hledám něco dalšího, zajímavý nápad, inspirující myšlenku nebo prostě cokoliv víc, než extrémně pojatý současný hardcore. Chci toho moc?
Dost možná ano a dost možná v albu hledám něco, co zákonitě nemůže nabídnout. Určeno k celkovému průplachu hlavy funguje dobře, řemeslně mu neupírám nic, a pokud sleduje pouze tento cíl, u cílové skupiny bude zaručeně fungovat. Hyenas šlapou na pedály klubového extrému naplno a jejich nasazení by mohlo být vzorem, ale možná právě to je současně i jejich největší slabinou. Pokud vám totiž pouhé nasazení a žánrový standard nebude stačit, nic moc dalšího na albu nenajdete.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Pelagic Records
Vydáno:Březen 2017
Žánr:hardcore / metalcore
Rob Sierl - zpěv
Konrad Caluger - kytara
Paul Lerch - baskytara
Mathis Kerscher - bicí
1. Noise
2. Crooked Tongue
3. Ambiself
4. Crossbearer
5. Self-Adjusting
6. Homeostasis
7. Verminious
8. Smooth Talkers
9. Displaced
10. Live // Live
11. Nothing

Poppy
Empty Hands

Sunyata
The Great Beyond

Dead Cross
Dead Cross

Glorior Belli
Sundown (The Flock That Welcomes)

Predatory Void
Seven Keys To The Discomfort Of Being

Archvile King
Aux heures désespérées

Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip
Chakra Meditations

Caïna
Gentle Illness

Ulvtharm
7 Uthras

Sâver
From Ember And Rust

Pearl Jam
Lightning Bolt
Deus Deceptor je nová melo-deathmetalová banda ze severu Finska, které 15. ledna vyjde debutové album Eternal Eclipse. Stane se tak pod labelem Invers...
20.11.2026Deathmetaloví filozofové Contrarian jsou zpět se svým šestým studiovým počinem – Escaping Depravity. Album vychází 27. listopadu u labelu Willowtip.
19.11.2026Nejnovější videoklip z alba My Heart Has No Home od domácí kapeloy Awrizis je ke skladbě Chiroptera. Klik SEM.
19.11.2026Hlásí se Björn ze Stockholmu a jeho atmo-blackový projekt Isvidd, a to s nově vydaným singlem Scars of a Thousand Lakes. Poslech ZDE.
19.11.2026V pátek 27. listopadu se v pražském klubu Subzero potkají dvě kapely, které posouvají hranice současného kytarového experimentu a těžkotonážní psyched...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.