Recenze: Ihsahn

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

IhsahnAfter

Sorgh22.3.2010

Zdroj: Mp 3 (320 kbps)

Posloucháno na: PC

VERDIKT: Druhý fantastický zásek přichystal seňor Ihsahn a potvrdil svoji pozici, ze které nikdo není s to ho sesadit. Zrání dobrého vína, tak bych jeho současnou kariéru asi viděl.

Nemohu jinak, jako vlákno se mými postřehy vine Ihsahnova kariéra. Nepřeslechnu, když se něco ukutí, oko nepřehlédne novotvar. Jako v případě loňského majstrštyku projektu Ihsahn, After. Nic jsem tehdy nevyhledával, bylo před Velikonoci, deska se uráčila přijít jaksi sama a ihned spustila bandurskou. Snad už od Ihsahna nelze čekat žádné přemety vzad, žádné odmítnutí minulosti a přijetí nového učení. Tak jako na předchozím angL. se umělec šine vpřed jasně daným stylem, který již jen dopiplává a leští glazuru.

Stále tedy jde o tvrdý metal, který se často jeví hodně schizo, čemuž na mnoha místech napomáhá umělcův typický hysterický projev. V protikladu k tomu jsou komorní kompozice jako např. Austere, titulní After či částečně i závěrečný hymnus On The Shores, které jsou zamyšlenou a zkliňující etapou poměrně nervního závodu. Ovšem i zde dojde chvílemi k tvrdícím komponentům, které jasně vyjádří kontrast mezi poklidným meandrem toku a divokou peřejí. Z větší části desce dominuje střední tempo, které má ovšem tu moc postupně udusat náznaky opozice a paniky. Komu se úleva nedostaví, nezbývá než vyčkat zklidňující pasáže, kterých je i v těch tvrdších kusech hned několik. Strach postupně přejde a nastává úžas z odhalení portrétu.

Tahy štětce jsou ozvláštněny hostujícím saxofonem, který skladbám dodává vnitřní smutek a melancholii. Jde o poměrně ponurou desku v porovnání s předchůdci, ale krásnou. Je třeba se ponořit, zachytit jednotlivé prameny zdánlivě neharmonických myšlenek a uplést šikovnou pomlázku, která již zná svoji povinnost. I já se poměrně rychle zhostil funkce mydlícího šílence, i když čas vzkříšení Krista tenkrát ještě zdaleka nenastal a vajec bylo pomálu. Je třeba vědět, s kým máme tu čest. Už při prvním spouštění alba jsem se třásl nedočkavostí a radostně tahal manželku k přehrávači. Ale zatímco já se spokojeně uvelebil a nechal se konejšit porcí ryzího kumštu, žena nedokázala situaci pochopit a za dobromyslného láteření zmizela neznámo kam.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D