Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ihsahn - angL

IhsahnangL

Sorgh18.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Komu Emperor chybí, ať po téhle fošně bez rozpaků sáhne. Hodně z jejich odkazu se zde válí v nadbytku, jen to sesbírat. Ihsahn je ovšem víc než náplast pro bolavé srdce. Je samostatnou kapitolou vynikajícího tvůrce, který zde činí tak, jak nejlíp umí.

Někdy na podzim loňského roku jsem se tady rozplýval nad tvorbou jednoho z Ihsahnových projektů a nemůžu jinak, musím tady rozlít další louži nadšení mající své kořeny v Ihsahnově ateliéru. S rozkoší vám v ní smočím kotníky, protože to stojí za to. Vůdčí osobnost kdysi majestátního a dnes již pohřbeného „Císaře“ se zcela vymyká běžně chápanému pojmu muzikant. V jeho případě se jedná o životní styl ve znamení akordů, rytmů a zvukových smyček. Tvůrčí přetlak je odfukován pomocí přetlakových ventilů různých názvů, z nichž k legendě Emperor má nejblíž právě projekt Ihsahn.

 

Tady je jeho dílnička, kde si materiál přichystá hezky sám a nikdo mu do toho nekecá.  Vzniklé polotovary hrubých rysů pak dolaďuje a leští vytříbeným citem člověka líbaného můzou snad každou noc. Snad právě pro svoji promyšlenost, nevšednost a dotaženost je jeho hudba tak vysoce ceněna a vyhledávána. Jakožto umělec splňující normu ISO 9001 zaručuje jistou kvalitu a tak i hosté, kterými oblažil svůj druhý opus nazvaný angL, nejsou žádná ořezávátka.  Když jsem při poslechu třetího kousku nazvaného Unhealer zaslechl hlas vůdce z městyse Opeth, zalilo mě blaho. Mikael zde dává prostor oběma polohám svého umění, hluboký murmur střídá jemnými pentlemi přírodního hedvábí, které fanoušci švédských melancholiků tak dobře znají. 

 

Stejně bezchybná je i tortura tlustých strun decimovaných harcovníkem válčícím pod praporem Spiral Architect, příležitostně Satyricon či Anesthesia, Larsem Norbergem. Artilerii hrnců a poklic již od počátků projektu obsluhuje Asgeir Mickelson, který je jinak taky kmenovým hráčem Spiral Architect. Na angL je důraz kladen na metal jako takový. Nesnažím se tuhle tvorbu mermomocí nacpat do nějakého šuplíku. Zbytečné úvahy odvádějí od prožitku upřímného poslechu a účel desky by marně vyčpěl do prázdna. Je to podobné jako u Emperor, kdy nálepka black byla v pozdějších fázích už poněkud těsná. Jestliže první deska pod značkou IhsahnThe Adversary byla popisována jako heavy, pak angL já vidím jako velice progresivní a technické dílko.

 

Hned na první poslech mě udeřila podobnost právě s Emperor. Rukopis jejich vůdčí osobnosti se zapřít nedá. Císař je mrtev, ale malý následník je porozen a zcela při síle. V jeho rodopisu je zcela dominantní kytarová magie, evokující právě jeho slavného předka. Spousta linek rodících se hluboko pod vrstvou rytmického varu tu a tam vyvěrá, udělá neurotickou smyčku a odpaří se kdovíkam. Klokot rifů staví četné barikádky, které je nutno obejít, překonat pomocí můstků poskládaných s černobílých klapek. Klávesy jsou tak vrstvou tmelící a usměrňující, dotvářejí rozkolísaný obraz v přehlednou kompozici.

 

Čím se deska zásadně odlišuje od tvorby Emperor je naprostá absence blackové esence.  Ihsahnův typický vokál je snad jedinou připomínkou černé minulosti, hudba se dravě sápe vpřed a po šeru není ani památky. Dalo by se říct, že takhle by u císaře hráli, kdyby nedošlo k jejich mumifikaci. Jejich poslední alba už s blackem jen koketovala, přednost měla progrese a vývoj, tak, jak je tomu v případě Ihsahn.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky