Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mistrovi se podařilo natočit skladby, které jsou zajímavé aniž by se v nich přelévalo každé hnutí mysli božského tvůrce. U poslední řadovky už jsem měl toho jeho podivínství upřímně dost a nevracím se k ní. Ovšem u Telemark je to jiné.

Telemark je vůbec první minialbum, které nám Ihsahn předkládá. Tenhle formát u něho dosud neměl zastoupení, a tak si můžeme klást otázky proč se tak stalo. Od Ámr uběhly skoro dva roky a podle dosavadních zvyků bychom mohli očekávat další řadovou desku. Zklamán ovšem nejsem, protože Telemark z krátké stopáže jednoznačně těží a je víc pro zábavu než pro seriózní výzkum. V pětadvaceti minutách nám nabízí tři nové skladby zpívané v norštině a dvě předělávky známých hudebních velikánů. Poprvé je to Lenny Kravitz a jeho Rock´n´Roll Is Dead, podruhé Iron Maiden a skladba Wrathchild. Příbuzné verze, které odlišuje hlavně charakteristický vokál a které mají za úkol pobavit a připomenout, že i božstvo Ihsahnova formátu může někoho ctít a obdivovat.

Větší pozornost směřuje ke třem novým skladbám. V těch jsem našel tolik hledané vzrušení a taky novou cestu k Ihsahnově tvorbě. Stridig se svým post-metalovým nástupem je jedním slovem silná. Narůstající nervozita, do které krátce kváká saxofon, postupně dláždí cestu rychlé a divoké štvanici, jejíž kouzlo je v detailech. S prvním poslechem se můžou pojit rozpaky, ale když se poprvé, podruhé vrací úvodní motiv, začne to správně působit. Druhá skladba nese jméno Nord. Tak typické, magické slovo ve spojení se severskými kapelami. V ní se dá zabloudit jako v lese, protože spojuje celou řadu stylů. Black´n´roll s chytlavým, neuspěchaným rytmem a nádherná a čistá kytarová sóla, která skladbu šoupnou těsně pod blankyt vymrzlé oblohy. Třetí, titulní skladba Telemark je taková filigránská divočina, ve které se kumšt urval ze řetězu. Rukopis je jasný od prvního tónu. Úvodní pasáž nedává žádnou nápovědu, jak se skladba bude dál vyvíjet. Dlouho je to takové nijaké, divoká jízda s krákoravým zpěvem, do které z boku vjíždějí pancíře vedlejších motivů. Najít hlavní smysl dá trošku práce, ale není to nemožné.   

Lesní chajda na obalu v černobílém provedení, to je klasika jak řemen. S hudbou to v tomto případě ale nepasuje, protože tahle sbírka je mnohem různorodější a přímo si říká o barvité vyvedení. Chajda klame, nepřitahuje pozornost, ale doporučuji otevřít vrátka a pořádně ji prošmejdit.