Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když už tady posledních pár recenzí vzpomínáme na doby minulé a někdy hodně minulé, vytáhl jsem opět po nějakém čase z archívu kousek od amerických Ill Niño, abych z něho sfoukl lehký nános prachu a v přehrávači vyzkoušel, jestli se kotouček ještě motá. Nebudu vás dlouho napínat, motá se stále...k mé spokojenosti.

Tahle parta se objevila na sklonku tisíciletí uprostřed mohutné nu-metalové vlny, o které jsem tu už psal a psát asi ještě budu. Po vydání prvního EPéčka se kapele podařilo podepsat smlouvu u Roadrunner Records a s tím začala práce na novém materiálu, první plnohodnotné desce. Ta nakonec vychází v roce 2001 a nese dvoujazyčný název Revolution / Revolución. Prozradím hned na úvod, že u angličtiny a španělštiny nezůstalo pouze v názvu, ale oba jazyky jsou celkem umě a zajímavě propleteny v textech jednotlivých písní. První ohlasy na novinku byly více méně senzační a z šesti chlapíků se během krátké doby stali poměrně známí muzikanti, i když je pravdou že především za velkou louží, do Evropy se podstatně víc propracovali až později. Chytré spojení tradičního nu-metalu a lehké exotičnosti v podobě již zmíněné španělštiny, akustické kytary a perkusí dalo dohromady koktejl označovaný jako latin metal a který tehdy módní měřítka posunul opět o kousek dál. Když k tomu připočtu celkovou image kapely (kapsáče zavěšené proklatě nízko, dredy, adidasky a korálky až k loktům), mediální masáž v podobě tří klipů hned k prvnímu albu (!) a účast na velkých amerických festivalech včetně Ozzfestu, je celkem jasné, že labelu se sázka na mladého koně vyplatila.

První povrchní pohled na desku mi nabízí zajímavě udělaný obal (i když bych jej zařadil spíš ke kapele deathovějšího rázu), třináct skladeb na playlistu a pětačtyřicet minut, takže zcela konvenční materiál nijak neporušující dobré mravy a zvyklosti. Přidám-li k tomu fakt, že poslední píseň With You je klasický ucouraný lovesong, vychází mi z toho dost obyčejná záležitost, která si ale vynucuje jasnou otázku: kde je ona neobyčejnost?! Ta se schovává uvnitř a na rozdíl od pravdy ve víně není až na dně, ale v každé písni je jí trocha. Jednotlivé skladby jsou střiženy podle podobné šablony, která předepisuje větší razanci podpořenou ostrými kytarovými riffy, hodně intenzivním zpěvem a bicími doplněnými o perkuse na jedné straně a na straně druhé jsou podle ní ušity příjemné, melodické party coby refrény, kde nechybí akustická kytara a kde se zpěvákův hlas posouvá k běžné poloze. Tohle střídání tvrdých a agresivních pasáží s písňově přijatelnými a lehčími částmi nabíjí desku skvělou dynamikou, neklidem a neustálým pohybem, který k tomuto hudebnímu stylu prostě patří. Tady nejde o muziku, kterou si člověk pouští k večernímu rozjímání nebo před spaním. Je energická a živelná, nechybí v ní jistá dávka emocí a s ohledem na mladost kapely  i syrovosti a dravosti, chuti vykřičet do světa právě to svoje poselství, tu svoji pravdu. Je fakt, že různých pravd už bylo do světa vypuštěno hodně a proto beru tuto stránku projevu Ill Niño s lehkým nadhledem a nechávám se bavit spíš muzikou, která má potenciál právě k tomuto účelu dosti vysoký.

První album kapely, které bylo dle mého pohledu neprávem zastíněno svými mladšími nástupci. Nevím, jestli je to věkem a okolnostmi, za kterých ke mně v roce 2001 deska doputovala, nebo něčím jiným, ale následující tvorba už mě nikdy neoslovila do té míry jako právě Revolution / Revolución. Příjemná živelná nu-pohroma s vlastním výrazem a neotřelým pojetím latin metalu mě baví do dnes.