Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immolation - Atonement

ImmolationAtonement

Sorgh13.3.2017
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Immolation nehledí na věk a vydávají alba s pravidelností zhruba tříletého rozestupu. Letošní Atonement je jubilejní desátá řadovka tohoto nesvatého kultu.

Kulatá, předpubertální kráska a oslavenkyně ukazuje, že legenda rozhodně nežije jen ze své pověsti. Letos došlo k další erupci rozpáleného magmatu a je potřeba se mu postavit. U mě je to jasné, Atonement se stala mojí srdeční záležitostí, fakt mě baví a sympatie nehasnou.

 

A to byly moje pocity z jejich nahrávek doposavaď rozporuplné a nevyhraněné. Vadilo mi hlavně to, že desky byly zakaleny špínou zahuhlaného a utopeného zvuku, který k nim už tak nějak patřil. Což beru, ale u mě se tím pádem neprobouzel apetýt k dalšímu poslechu. Aktuálně se však mnohé změnilo. Ještě to není křišťál a asi nikdy nebude, ale už se v zakaleném jantaru dá zahlédnout stín pravěkého komára.

 


Po letech došlo ve stabilní sestavě ke změně, odešel kytarista Bill Taylor a nahradil ho Alex Boux, který toho má na triku už hodně. Pamatovat si ho můžeme třeba z Incantation nebo Goreaphobia. Jinak je vše při starém a Immolation s chutí vypravují.

 

Na CD ještě čekám, je na cestě, proto zatím jen mp3. I s tak malou zkušeností mi zvuk přijde ucházející, zjevují se detaily a do skladeb je vidět. Immolation zpřístupnili svoje technické dovednosti a rázem získávají zasloužený obdiv. Vpravdě zabijácky jako nakažená krysa tu navíc hlodá nemocná atmosféra, nahony vzdálená představě dětského pokojíčku a spokojených rodičů nad alžírskou kávou. Skladby se převážně nesou ve středním tempu, v tomhle se Immolation cítí nejlíp a není třeba to měnit. Výjimkou jsou stylové bubny, jejichž rychlost jde sledovat snad jen mrkáním očí.

 

Struktura těchto jedenácti nesvatých hostií (na CD je navíc znovunahraná skladba Immolation z debutního alba) je tak pěkně čitelná a přehledná. Motivy jsou jakoby vtesány do kompaktního masivu, nezbývá místo pro cinkrlátka, fáborky a podobné nesmysly. Krom vzácných okamžiků se tak spolu s kapelou převalujeme v agónii těžké metalurgie. Člověk, tedy posluchač, který je vystředěný z epicentra dění, je rád, že zůstává opomíjen, nenachází se ve víru této surové technologie a hraje roli tichého pozorovatele. Z povzdálí je možné sledovat a užít si hezky zřetelný rozdíl mezi hlubokým balastem a výraznou hrou hlavní kytary. Sympatické je, že rytmický kytarový základ nezůstává jen opěrným štítem pro sóla, ale projíždí chmurné melodie, ze kterých upřímně zebe.

 

V této konstelaci nejde než propadnout géniu skladatelského střeva, které sešroubovalo všechny nápady do této pragmatické kolekce. Album je svým způsobem silně melodické, krása je ukryta v šeru nesvaté temnoty, která na nás pokukuje z pod zarostlého obočí. Z každého záhybu čiší zkrocená technika, vyhranost a fluidum nadčasovosti. Nad pointou sdělení převládla nekompromisní forma, která mu zajišťuje nesmrtelnost a přední místo v diskografii Immolation.

 

Nejde jinak než sklonit hlavu před dílem velikánů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pavson / 13.3.17 15:00odpovědět

Chodíte kolem horké kaše. Proč neřeknete, že Immolation jsou za zenitem a nová deska má břink jen z postaty názvu legendy? Nahrát ji mladá horda, nikdo si jí nevšimne.

Garmfrost / 13.3.17 14:35odpovědět

Mě nový Immmolation z kraje vůbec nebavili, pak jo. S odstupem se mi je ale nechce nějak pouštět. Stále mi chybí kus temné zemitosti a vadí mi jalové škopky. Nápady se zde nešetří, to je dobrý. Chybí mi ten pocit z bušícího srdce a tepajících puků u kalhot, když se rozjede dvojšlapka na plný prdy. Slabý growl mě nesedí od začátku a dojem z něj se nelepší. Kytary není nutný řešit, ty jsou výborný. V rámci dnešní scény to s novinkou nevypadá vůbec špatně. S ohledem na staré kulty Immolation je to už horší.

Mold / 13.3.17 8:47odpovědět

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky