Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Imperial Triumphant - Goldstar

Imperial TriumphantGoldstar

Victimer15.5.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: I ty nejzapadlejší kouty New Yorku se lesknou, až přechází zrak. Bolí to? Ne. Křiklavá přístupnost Imperial Triumphant sluší.

Křiklavý obal, křiklavý název a křiklavé celé nové dovádění Imperial Triumphant. Až jsem se toho všeho polekal. Nechme zatím novou desku Goldstar stranou, ještě bych rád předeslal, že tahle recenze bude brána z pohledu někoho, koho kapela uhranula na albu Vile Luxury, i když měl pocit, že to celé nemůže pojmout. Tu komplikovanou opulentní zábavu jedoucí až za okraj něčeho velkého. Následující počin Alphaville mi hlava netolerovala a Spirit of Ecstasy (2022) jsem doháněl až nedávno, protože signály minulých let velely - na tohle nemáš, do toho se nepouštěj! Prostě je dobré brát tento článek s lehkou rezervou, protože ho píše člověk, který kapelu rozhodně neuctívá, spíš s lehkými obavami sleduje, jak ji nemá pod kontrolou. A tu vzájemnou nedůvěru zlomil hned první poslech nového alba Goldstar.

 


Barva obalu mně probodla obě oči a uši pak nestíhaly uvěřit, co že se to děje. Imperial Triumphant zahodili několik vrstev svých šatů a minimálně jednu škrabošku. Odhalili, jak se jim daří naložit s civilnějším vyzněním, svým způsobem jsou vidět kosti z jejich žranice. Zůstali fascinující, šílení a avantgardní, ale do popředí vyslali svou bigbítovou povahu. Nedmout se v okázalostech a složitých proplétačkách, dát na důraz a dynamiku. Přivítejte tedy Imperial Triumphant přístupné a drze vyzývavé. Že by tento přístup spustila malá kolekce cover verzí A Night in Tunisia - Covers Collection? Dost možná ano, jsou na ní k mání předělaní Radiohead, Metallica nebo Rush. Nebo je všechno jinak a mé pocity k imperiální tvorbě jsou až příliš laciné, povrchní? Jako vždycky dám na své dojmy. A ten úvodní, ale i další a i ten dnešní, úplně aktuální při psaní článku - všechny jsou pořád úchvatné. V Goldstar jsem našel Imperial Triumphant, kteří hrají i pro mne. Pro toho, kdo stál bokem.


Aby bylo jasné, deathmetalová a avantgardní, prudce výbušná a dostatečně prvokativní je také nová deska. Jenom jsou motivy a skladatelská hravost kapely mnohem přirozenější. Pryč je ona komplikovanost, přitom v Goldstar pořád dříme a připomíná se. Tahle deska je ale válec! Přímý i přes své podivnosti, důrazný i přes své úlety. Tohle je ten zatracený New York pro širší publikum. Disonance, jazzové trylky, dekadence, tohle všechno je součástí Goldstar, ale jejich křiklavost spočívá v jejich přístupné a volně se tvářící povaze. V zrcadle nestojí bubák, kterého nechcete potkat, ale civí na vás naleštěná maska jako vystřižená z módního časáku. V tomto směru Imperial Triumphant modemany skutečně jsou. Dali své těžké hudbě prostoduchost? Určitě ano. Je to špatně? Myslím, že ne. Je to nakažlivé a rafinované.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/imperial%20triumphband.jpg


Každopádně se kapela pohybuje v těsnějším prostředí. V doslova malé uličce, kam se potom sypou všechny blyštivé momenty a nápady. A že jich na těch 38 minut je. Goldstar není slepenec motivů, i když i tak to celé lze brát. Já slyším promyšlenou skládanku, zvukové puzzle, křiklavou hru, jak vše hravě spojit. Apokalypsu, zábavu, death metal, jeho blackové temnoskvrné dokreslení, čoud z klubu, zvuk ulice - to vše zachycené ve vší snesitelnosti od kapely, u které slovo snesitelnost nebylo povinnou výbavou slovní zásoby. Je to chytré, nečekané a je to šokující.


Z kompozičního hlediska vnímám Goldstar jako výjimečnou věc. Estetickou, dotaženou, ale také značně hlučnou výzvu, jak to blyštivé z obalu předat nahrávce samotné. Na poměry těchto maskovaných postav jde o až hitovou desku. Asi ztratí část svých příznivců, zaručeně najdou nové (zejména ty, co se neodvažovali) a hlavně ukáží, jak chápat komplikovanou hudbu přijatelnou formou. Drze, a znovu opakuji křiklavě. Goldstar je výživná směs provokativní avantgardy, která ztratila svou upjatost a našla se v hudbě pro masy. Ve městě pro masy. Tak pojďme, mě tohle vážně baví dělat pořád dokola. Má to 38 minut a žije si to svým přirozeně šíleným životem. Za mě prozatím v průběhu roku deska, která mě v záplavě dalších oslovila zdaleka nejvíc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky