Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Australský one man projekt IMPIOUS BAPTISM musí udělat radost každému fandovi starobyle znějícímu peklu na pomezí chrastícího deathu s velkým vousem thrashe a staroškolského black metalu s pořádnou heavy atmosférou. Představitele bezbožného křtu není potřeba znalcům undergroundové scény nijak moc představovat. Jarro Raphael je dosti činný rarach a jeho jméno můžete nebo jste mohli vidět v seskupeních jako DESTROYER 666, DESTRUKTOR, TOXIC HOLOCAUST atd. Taky se mihl v koncertní sestavě řeckých ZEMIAL. Ten výčet by byl širší, ale to si každý najde sám a hlavně to není tak podstatné.

Loni už IMPIOUS BAPTISM vyšla dvě EP, která jsem ale neslyšel. Toto je moje první setkání s tímhle projektem a musím říct, že je to setkání parádní. Netvrdím, že nic z toho, co se mi zde předkládá, jsem neslyšel. Vše od atmosféry, přes techniku, postupy až po výslednou zuřivou temnotu lze vystopovat v dávné minulosti metalu. Ale onen zápal je upřímný a to se cení.

Nebudu škarohlíd a nebudu IB přirovnávat k různým sebrankám, které na desce slyším. Spíš je pro mě důležité, že v tom slyším onen původní duch. Ono nepopsatelné, co se nedá okopírovat. Dnes je old school módou a mnoho kapel se k němu vrhá a dělá z něj trend. Ne tak IB. Při poslechu mi připadne, jako bych se ocitl zpět v čase. Jednoduše z toho zapáchá ten správný metalový duch. Ničím nekomolený rouhavý metal s chaotickými sóly a zběsilými bubny, které nejsou ty nejrychlejší, ale taky pěkně uhání. Rytmické kytary jsou - jak už jsem psal - chrastivé, až mám místy pocit, že poslouchám starou švédskou bandu. Basa je schovaná a nevýrazná. To ale tenkrát takhle dělal kdekdo. Takže spíš očekávejte doprovodný nástroj, který vymyslel a vytvořil kytarista. Nenávistný hrdelní řev není nijak ojedinělý, je zaměnitelný, ale svoji úlohu zvládá na jedničku. Plusem nahrávky je taky příjemná délka, která přesahuje čtyřicet minut o dvě minutky a půl, jak se sluší na nářezovou desku. Textově jsou IB - jak už napovídá název kapely - plni rouhání, bezbožnosti a satanismu. Přes pohřební obřady, evokace Lucifera, rituály, se dostaneme až k chrámům černé magie. Obskurno a blasfemie doslova kape z každého tónu. Toto je vztek starého vlka, který už nevrčí, ale rozhodl se trhat a zabíjet. Určitě tak neočekávejte chladný black metal bez citu. Toho zlého je zde plno. Jarro se nemaskuje válečným malováním, ale hrdě stojí v křiváku s pyramidami a nábojovým pásem. Holt stará škola.

Když to shrnu, vychází mi velice sympatická nahrávka, která sice nepřináší naprosto nic nového a výkony taky nesrší ničím převratným, avšak nabízí něco, co už ztratil leckterý starý harcovník. Tím nepostradatelným je původní metalové srdce. Je to vzpoura proti konvencím a hlavním proudům. Brodíme se v hlubokém undergroundu, ale na výborné úrovni. Myslím, že každý fanda starého metalu musí být spokojený.