Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nové album ULVER se opět pohybuje ve velice tichých tónech, kde vládnou sny, představy, pomalu plynoucí čas a smrt. Po sérii rozporuplných alb nadělují vlčáci svým věrným „soundtrackoidní“ sbírku klidných skladeb na povrchu, avšak znepokojujících podprahově. Tentokrát s nimi nespolupracoval Daniel O'Sullivan (kteréhož ostatní kapely a projekty mám velice rád, ale v ULVER mi moc nesedí), ale TROMSO CHAMBER ORCHESTRA pod vedením skladatele Martina Romberga. Docela mě informace o této spolupráci vyděsila. S vidinou, do jakého kýče může ULVER ještě padnout, jsem desku vyhlížel s nemalými obavami. Jejich DVD s filharmonií mi dosud nahání kopřivku. Nemám nic proti spojování rockových těles s klasickou hudbou a orchestry, jen se to rozmohlo na můj vkus příliš a kdysi avantgardní a neotřelí ULVER začali klouzat po stěně konvenčněji pojaté hudby směrem dolů do mainstreamového bahna. Zároveň jim na „Wars of the Roses“ došel dech. Nevím, co se v táboře vlků stalo, ale nová deska „Messe I.X - VI.X“ má opět plno ohně a skvělé atmosféry, jak bylo dříve dobrým zvykem. Nechci tvrdit, že se ULVER někam vrací. Na to je „Messe I.X - VI.X“ od starší tvorby odlišná, ale ambientně soundtrackové období se „Svidd Neger“ v čele mi občas na mysli vytanulo.

Obě složky, ať už elektronická nebo orchestrální, se báječně doplňují a zároveň tak vyvrací domněnky, že elektronická hudba není umění v pravém slova významu. Zde se vám předkládá divoké opojení z umělých nástrojů, se kterými je zacházeno jako s malířským štětcem, kde skladba je pak umělcova výpověď. Ani mnohačlenné komando s klasickými nástroji ničím nenarušuje onen tichý dojem celé nahrávky. Každý ví, kde je jeho místo. Zároveň mi neustále připadne, že je vše improvizováno. Jazzový feeling nové nahrávky dupe z každé skulinky. Garmův zpěv uslyšíte až v „Son of Man“ a „Mother of Mercy“. V „Noche Oscura del Alma“ nezazní slova, ale hlas je využit jako další nástroj a v mých očích je to nejsilnější song alba. Hlas Pana Trickstera G. si mnoho neužijete, ale nahrávce to jen prospělo. Filmová atmosféra tak není ničím rušena a když pak přijde jeho čas, promlouvá do vašeho podvědomí a maluje tam temné obrazce.

Ten Hollywood sice na „Messe I.X - VI.X“ kape ze všech koutů, ale spíš je to ten Lynchův, von Trierův přístup k vašemu vědomí i nevědomí. Tedy intelektuálně zvrácený, divný, neuchopitelný a děsivě přehnaný. Ano kýče se dočkáme, ale já jim to žeru i s navijákem. Nebudu plakat, že už ULVER není jako třeba na „Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell“, „Perdition City“ nebo dokonce „Bergatt - Et Eeventyr I 5 Capitler“. Už dávno jsou jinou kapelou. Ale po letech mám pocit, že je opět opravdová. A opravdovost jsem u tvorby ULVER už roky postrádal. Emoce mám při každém poslechu „Messe I.X - VI.X“ napnuté k prasknutí a jakmile se dostane na „Noche Oscura del Alma“, do očí se mi derou slzy, jež - vyprovokovány nefér hrou skladatele - pálí jako čert. Do alba samotného se musíte nořit polehounku, pomalounku a i to, co se vám nezdálo, se po čase vykrystalizuje a urovná. Nejedná se o nic převratného, závratného nebo dokonce šokujícího. V tomhle směru se ULVER dávno umravnili. Avšak počáteční nepřístupnost je potřeba překonat. Dostanete pak na talíři příjemnou porci opojné krmi s podivuhodnou chutí, která má tendence růst.