Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
In Mourning - Shrouded Divine

In MourningShrouded Divine

Sorgh31.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Na debutní album to není žádná tragédie. Ale bude třeba zapracovat na nápadech, album působí unyle a až na pár výraznějších momentů je to nuda.

Hudební rozežranost, přesycení a jistý útlum zájmu mě oklikou přivedl zpět k melodickému death metalu. Tuhle škatulu jsem již dlouho upozaďoval a spíš se požitkářsky rochnil v komplikovanějších vodách. Ale jak je známo, život se točí v kruhu, v jednoduchosti je síla a tak dále…, takže bylo jen otázkou času, kdyže se vrátím ke svému povijanu. Zprvu nesmělé nahlédnutí pod pokličku harmonického vlnění se přetransformovalo v celkem upřímné zaujetí. K mému vlastnímu uspokojení jsem se nenechal oslovit žádnou proslavenou veličinou zmiňovaného ranku, ale vsadil jsem na debut poměrně mladého uskupení In Mourning. I když, zase tak mladí nejsou.

 

Celkem nic divného, že kluci se původem hlásí ke Švédskému království. Stokrát omílané pravdy o potenci tamních hudebníků se i v tomto případě potvrzují. Kvalitka zpracování je už samosebou na vysoké úrovni, proto není třeba se tímto hlediskem blíže zaobírat. Zvukově to není žádný propadák, i když bicím by slušel větší důraz. Více mě zajímalo, jestli je možné v těchto vodách ještě nějak překvapit.

 

Hladina neurálního chvění by patologovi či případnému pitevnímu fanouškovi napověděla, že v hlavě se sluchátky na uších, kterou jim před chvílí zřízenec naservíroval na stůl poblíž výlevky, probíhá jakýsi proces. Pozapomenuté elektrody obklopující celou hlavu snad měly svůj účel před fatální dekapitací, avšak v tuto chvíli již pozbývají smysl. Ovšem stále živé vlny svědčící o mozkové aktivitě aktivně pobublávají a kreslí jednu sinusoidu za druhou. Jednou jsou vlnky vybuzeny až na samý okraj záznamu, většinou se však křivka líně potácí v těsném okolí izoelektrické linie. Ponechme osazenstvo sálu dumat nad záhadou „živé“ hlavy a využijme zachyceného EEG záznamu k popisu alba.

 

Naměřená křivka dokáže vcelku věrně popsat i hudební náplň desky Shrouded Divine, která je slibným debutem kapely. Album mě určitě nesrazilo k zemi, takovou sílu určitě nemá, ale místa, kde je vcelku všední death nahrazen klidnou pasáží nadnášenou čistým zpěvem, ve mně spouští virbl emocí a mají na mě jistý dopad. K těmto světlým okamžikům lze přiřadit i úseky, kdy se tempo a nálada posouvá skoro až k teplotám doomu. Těchto míst je tady ovšem jako šafránu, a tak umdlévající pozornost bude jen poskrovnu vyrušena zábleskem něčeho, co stojí za zmínku. Naprostá většina produkce se tak nese v nikterak originálním hávu, kterýžto obléklo už nemálo skupin. Linie melodií rýsované výraznou dominancí kytar jsou jasnou výzvou ke střetu s osobami lačnícími po tichu. Zdatně jim ve své nudě sekundují bicí, které tak řadím ke slabšímu průměru. Zpěvák ctí styl a jeho hluboký mručák určitě nedělá svému nositeli ostudu, ale zase ta nuda. Podobně jako u ostatních inštrumentů chybí špetka soli navíc, obávám se, že chytat lelky bude pro tuhle bandu celkem oříšek. V tomhle ranku už si velikáni stylu rozdělili svoje příznivce a tak lze políčit buď na mladé zajíce, anebo si fanoušky s eury v obálce podloudně přetáhnout na svůj koncert. 

 

Víceméně jasný závěr, výrazné překvapení se nekoná. Zřejmě budu patřit ke zmíněné druhé skupině fandů a nechám se za svou přízeň s blahosklonným výrazem ve tváři trochu podmáznout. Protože jinak zalovím v krabici od bot co mám uklizenou vzadu ve špajzu a vytáhnu staré In Flames, dejme tomu Whoracle. A nepřejte si mě!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky