Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
In Vain - The Latter Rain

In VainThe Latter Rain

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Dokonalé skloubení gotické ponurosti s blackovým majestátem je navíc obaleno neviditelným avantgardním povlakem. Takhle to dopadá, když dobrá kapela dělá dobrou hudbu. Znamenitě.

Stejně jako v případě recenze poslední desky Manes, přicházím tak trochu s křížkem po funuse, neb ani tentokrát se nejedná o naprostou novinku.  Za prvé mi to ale nedá a za druhé to benevolentnější pravidla Innocence přímo nezakazují, takže nic nebrání v tom, abych se podělil o vše podstatné týkající se posledního majstrštyku norských náladotvůrců In Vain, jehož název zní "The Latter Rain". V případě této kapely je třeba připomenout, že se jedná o takřka novou tvář na scéně, o kapelu velmi mladou a plnou čerstvých nápadů. Od svého vzniku se kromě "The Latter Rain" prezentovali jen čtyři roky starým EP "Wounds", které jsem ale neměl tu čest si vyslechnout. Co jsem měl však možnost zaregistrovat, je informace, že In Vain ve svých počátcích holdovali kloubení melodického deathu a thrashe, proti čemuž nic zásadního nemám, ale jsem vskutku rád, že se vydali zajímavější cestou. Dalším kladem je rozhodně zavítání pod křídla ambiciozní a schopné firmy Indie Recordings, která jak se zdá, má na talenty čich (vedle In Vain mám na mysli slibné blackoše Iskald). A vlastně nejen na talenty, ale zřejmě si získala respekt i u těch zavedených jmen, namátkou Keep Of Kalessin, Vreid a nově i samotných Borknagar.

 

U "The Latter Rain" se můžeme těšit na desatero neustále se měnících a dozrávajících skladeb, které sice zabírají plochu více než jedné hodiny, ale na druhou stranu ani chvilku nenudí. In Vain totiž velmi tvárně dokáží jednotlivé tracky napěchovat množstvím hudebních ingrediencí, jejichž užití by zřejmě při nedokonalém zacházení leckomu přivodilo nemalé potíže. Ze začátku jsem k této skutečnosti přistupoval až s nedůvěrou, protože jsem nedokázal pochopit, že když se chce (a hlavně se na to má), všechno jde. A tady to jde velmi přirozeně a lehce, až podezřele, člověk je fakt překvapen. Co se týká stylových pochodů In Vain, tak kapela tvoří takový propletenec který začíná někde v melodickém gothic metalu, pokračuje přes blackovou epičnost a kletí, prolétne i kolem tradičně netradičních avantgardních serpentýn a nemine ani křižovatku s progresivním rockem. Celá ta dlouhá cesta ubíhá náramně. Kdybych měl pro lepší orientaci ještě o něco víc přiblížit dění na desce a použít přirovnání k jistým interpretům, použil bych jména jako Arcturus, In The Woods a třeba taky Moonspell nebo Tristania. Každý si ale může dosadit dle svého uvážení, nic není nemožné. Jedna věc je ale hodně jistá, a to originalita a schopnosti In Vain dovést svou práci do zdárného konce, tedy bez žádného vykrádání, jen letmých připomínek.

 

http://nd03.jxs.cz/220/652/f277449c9c_60775348_o2.jpg

 

Po bojovně laděném intru, které ničemu neuškodí, se k nám bez pauzy řítí náklad jménem "In The Midnight Hour", který hned jako první naplno rozbaluje balík překypující překvapeními a nečekanými zvraty. Od toho má song taky svých deset minut, které bez problémů využívá měrou vrchovatou a přináší symbiózu stylů, které jsem již zmiňoval. I po tak dlouhé době, co "The Latter Rain" poslouchám, mám stále pocit, že hned tato skladba je tou nejlepší z alba. Asi je to tím správným nakopnutím, drajvem bez slitování. Myslím, že nemá cenu album za každou cenu pitvat song od songu, protože bych nerad vyčleňoval jednotlivé části mozaiky. Je jedno jestli posloucháte další bohatě vybarvený výjezd "Det Rakner!" nebo například zadoomanější "The Titan". Délka skladeb pohybující se od pěti do deseti minut dává In Vain možnost naplno vyjádřit své pocity, čehož beze zbytku využívají.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky