Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Incantation - Unholy Deification

IncantationUnholy Deification

Garmfrost23.10.2023
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Unholy Defication je album příjemně vstřebatelné a lákající k dalšímu poslechu.

Stejně jako zbytek světa i já hodnotím každou novou nahrávku nesmrtelných Incantation optikou vlastní historie. Poslouchám tyto smrtonoše od svého dětství. Můj vztah se během dospívání a stárnutí měnil. Od prvotního nadšení a následného odmítání jsem si před dekádou našel cestu zpět. Porovnávám raději poslední desky. Jsou si podobnější, nahráli je věkově srovnatelnější muzikanti a už od nich neočekávám žádnou rebelii jako spíše sázku na jistotu a super zábavu.

 

Unholy Deification tyto požadavky beze zbytku splňuje. Incantation nezkouší žádné novoty. Jedou pěkně v járku a dělají radost svým věrným napříč planetou. Jejich death metal je archaický, je ponurý a chorobný. Už nezmiňuji zlý a brutální, poněvadž všechno bylo už dávno překonáno dalšími a dalšími následovníky. Co se Incantation upřít nedá, je snadno rozpoznatelný rukopis a nerozporovatelné místo v galerii titánů extrémní hudby.   

 

incantation

 

Lidé kolem Johna McEnteeho se mnohokrát protočili. Spolu s letitým kumpánem Kylem Severnem táhnou tu svou káru neúnavně dál. Rovněž basák Cuck Sherwood je členem kapely patnáct let. Utíká to. Jediným novicem a posilou ansáblu je o generaci mladší kytarista Luke Shively (Dismemberment). Je to samozřejmě John, kdo diktuje, kdo udává tón a tak Lukeho přítomnost příliš významným obohacením není.

 

Unholy Deification se od Sect of Vile Divinities moc neliší. Nejraději mám Profane Nexus – to byla sakra dobrá deska. Jsou jimi i zmíněné poslední dvě, jen mám problémy říct a vypíchnout, v čem jsou jiné či výjimečné. Jsou stejné po všech směrech. Novinka samozřejmě neopisuje předchůdce. Jen v klidu navazuje tam, kde skončila závěrečná skladba Sect of Vile… Nová sbírka je záživnější, možná i více doomová a oplývá chytlavějšími sóly. Mají podobný feeling i atmosféru. Někdo se může ušklíbnout nad tím, proč má poslouchat to stejné pořád dokola. Nemusí. Rád bych zde zmínil, že čekat od starobylých kapel nečekaný progres by mohlo přinést nemalé zklamání. Leč bych právě vypíchl, že na rozdíl od mnoha jsou skladby Incantation příjemně vstřebatelné a lákající k dalšímu poslechu. Ani fyzickou únavu, jako v případě posledních Cannibal Corpse, u Incantation nenacházím. Pánové se nepouští do přehnaného extrému. Tam, kde tuší, že by to nemuselo dopadnout dobře, nejdou, a dělají dobře.

 

 

Kdo má rád staroškolský death metal s dobrým growlem a výbornou tvůrčí nápaditostí, neměl by Unholy Deification vynechat. Groove tlak jako například v Convulse (Word sof Power) III nebo sypanice v Offerings (The Swarm) IV je radost poslouchat. Incantation předvádí mladším konkurentům, jak se dá elegantně stárnout. Nečekejte nic nového, nic nečekaného. Vše už zde bylo. Je to ale podáno s grácií a nadhledem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky