Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Incantation - Unholy Deification

IncantationUnholy Deification

Garmfrost23.10.2023
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Unholy Defication je album příjemně vstřebatelné a lákající k dalšímu poslechu.

Stejně jako zbytek světa i já hodnotím každou novou nahrávku nesmrtelných Incantation optikou vlastní historie. Poslouchám tyto smrtonoše od svého dětství. Můj vztah se během dospívání a stárnutí měnil. Od prvotního nadšení a následného odmítání jsem si před dekádou našel cestu zpět. Porovnávám raději poslední desky. Jsou si podobnější, nahráli je věkově srovnatelnější muzikanti a už od nich neočekávám žádnou rebelii jako spíše sázku na jistotu a super zábavu.

 

Unholy Deification tyto požadavky beze zbytku splňuje. Incantation nezkouší žádné novoty. Jedou pěkně v járku a dělají radost svým věrným napříč planetou. Jejich death metal je archaický, je ponurý a chorobný. Už nezmiňuji zlý a brutální, poněvadž všechno bylo už dávno překonáno dalšími a dalšími následovníky. Co se Incantation upřít nedá, je snadno rozpoznatelný rukopis a nerozporovatelné místo v galerii titánů extrémní hudby.   

 

incantation

 

Lidé kolem Johna McEnteeho se mnohokrát protočili. Spolu s letitým kumpánem Kylem Severnem táhnou tu svou káru neúnavně dál. Rovněž basák Cuck Sherwood je členem kapely patnáct let. Utíká to. Jediným novicem a posilou ansáblu je o generaci mladší kytarista Luke Shively (Dismemberment). Je to samozřejmě John, kdo diktuje, kdo udává tón a tak Lukeho přítomnost příliš významným obohacením není.

 

Unholy Deification se od Sect of Vile Divinities moc neliší. Nejraději mám Profane Nexus – to byla sakra dobrá deska. Jsou jimi i zmíněné poslední dvě, jen mám problémy říct a vypíchnout, v čem jsou jiné či výjimečné. Jsou stejné po všech směrech. Novinka samozřejmě neopisuje předchůdce. Jen v klidu navazuje tam, kde skončila závěrečná skladba Sect of Vile… Nová sbírka je záživnější, možná i více doomová a oplývá chytlavějšími sóly. Mají podobný feeling i atmosféru. Někdo se může ušklíbnout nad tím, proč má poslouchat to stejné pořád dokola. Nemusí. Rád bych zde zmínil, že čekat od starobylých kapel nečekaný progres by mohlo přinést nemalé zklamání. Leč bych právě vypíchl, že na rozdíl od mnoha jsou skladby Incantation příjemně vstřebatelné a lákající k dalšímu poslechu. Ani fyzickou únavu, jako v případě posledních Cannibal Corpse, u Incantation nenacházím. Pánové se nepouští do přehnaného extrému. Tam, kde tuší, že by to nemuselo dopadnout dobře, nejdou, a dělají dobře.

 

 

Kdo má rád staroškolský death metal s dobrým growlem a výbornou tvůrčí nápaditostí, neměl by Unholy Deification vynechat. Groove tlak jako například v Convulse (Word sof Power) III nebo sypanice v Offerings (The Swarm) IV je radost poslouchat. Incantation předvádí mladším konkurentům, jak se dá elegantně stárnout. Nečekejte nic nového, nic nečekaného. Vše už zde bylo. Je to ale podáno s grácií a nadhledem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky