Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Inferno - The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair)

InfernoThe Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair)

Garmfrost25.6.2026
Zdroj: wav, promo od kapely
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Ten, kdo došel spolu s Inferno až k Paradeigma, nemusí se obávat, že by nyní zabloudil.

O díle karvinských Inferno jsme toho už napsali hodně. Každou jejich nahrávku rozebíráme, pitváme ji, užíváme si proměnlivých harmonií každého okamžiku. Od svých počátků ušlo tohle kombo neskutečnou cestu. Od klasických blackových postupů se přes psychedelické a okultně vesmírné dálavy Inferno nebojí dalších cest. Ve svém aktuálním počinu nazvaném The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair) se zaměřují na člověka. Více textovou rovinu nechci rozebírat, raději dám prostor Adramelechovi v našem rozhovoru.

 

Ve čtyřech kompozicích, tvořící scénář nového alba nedočkáme žádného zjemnění. Atmosféra je nepřející, odtažitá, často až nepřátelská. Právě v takových tendencích se pohybuje tvůrčí přístup včetně vokálních projevů. Zejména ty jsou nepřístupné nejvíc. Inferno se dostává pryč od zběsilých sypaček, pryč od tradičně znějícího black metalu. Ostatně tomu se kapela vzdálila už na předchozích nahrávkách. Tentokrát se však jedná o radikální řez směrem k avantgardě, svobodě, tísni…

 

Zatímco např. Paradeigma nabízela spoustu melodií, postupů darkwave vlny, The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair) tohle nechává za sebou bez povšimnutí. Zazní zde vlivy drone, psychedelie, možná sludge (zmutovaného k nepoznání), kusy industriálních mašinérií, experimenty se zvukovými šalbami, čímž je posluchači vystavena stopka. Poslouchat lze pouze na vlastní nebezpečí. Hrozí nepochopení, odpor a duševní krvácení.

 

inferno

 

V úvodní Fission of the Soul Inferno v podstatě poodkrývá skoro všechno, co album nabízí. Přesvědčujeme se, že styl kapely dávno přesáhl běžné metalové či rockové hranice. Kapelu je dobré vnímat v avantgardních rovinách, tentokrát jsou hmatatelnější než na dřívějších nahrávkách.

 

Adramelechův hlas je takřka nečitelný. Jeho projev je pro kapelu a nahrávku signifikantní. Je prostředkem, který vám buď zastaví přístup k Inferno, nebo vám naopak otevře bránu. Je syčivý, je jedním ze zvuků, je vzdálený běžně vnímanému zpěvu nebo screamu. Snažit se o popis hlasových kreací nejde zrovna nejsnadněji. Pro znalého tvorby Inferno budiž poznámkou, že Adramelech jde zase o něco dál ve svém nelidství.

 

Úlevu nabízí závěr Dekranos Katexochen (Mých smrtí je bezpočet, mých nemocí mnoho), který tíživou klaustrofobii na moment opouští, aby rozdmýchal běsnící démony a na chvíli nechal Inferno, aby uvolnili tlak řádnými blasty.

 

With Raving Mouths They Utter Things Mirthless, Unadorned and Unperfumed nejen vrací Inferno do světa psychedelie a industriálu. Objevuje nové vrstvy duševního pekla. Místy netušíte, zda posloucháte lidský hlas, samply nebo naefektované kytary. Podotýkám, že tepající úvod vychutnáte zejména v klidu, v noci. Ne ve vlaku, při cvičení, práci, nebo podobné činnosti. Skladba se postupně rozvíjí, v melodiích lze zaslechnout cosi z darkwave vln, disharmonicky rozladěných a uvolněně vnímat rychlý black metalový tah. Ten se očekávaně nezdrží dlouho, zpomalí, zmutuje a rozvrní drone vlny. Neklid v závěru dobrému pocitu nepomůže.

 

Závěr patří singlové a klipové tortuře Circulus Vitiosus Deus (The Infinity Ravages All). O této kompozici lze říct, že přesto že nabízí nejvstřícnější nálady, jde v hledání nových cest nejdále. Rytmické beglajty houpou tuhou kapalinu ovzduší. Tady je dobré zesílit zvuk a nechat se terorizovat.

 

Vizuální, hudební i zvuková rovina Inferna se ve filozofickém díle The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair) vzájemně rozvíjí. Inferno jde na své cestě bez ohledu na jakákoliv očekávání. Je mi jasné, že si získá stejnou měrou nadšené ohlasy i radikální odpůrce. Předpokládám, že ten, kdo došel spolu s Inferno až k Paradeigma, nemusí se obávat, že by nyní zabloudil a byl rozladěný. Tuším, že si The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair) dokáže získat nejvíce nových nemetalových posluchačů ze všech dosavadních počinů. Ne pro snadnost, ale pro otevřenost uprostřed absolutní uzavřenosti.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Negative / 26.6.26 7:24odpovědět

Great review! I'm a fan of Inferno based in Seoul, South Korea. Reading this just made me even more excited for the new album. Can't wait to check it out!

Victimer / 26.6.26 15:15odpovědět

Hello to South Korea! Thank you, nice to read this. Wait for a great audio adventure out of this world.

Monachos / 25.6.26 14:36odpovědět

To je žrádlo, žrádlo...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky