Recenze: Inritvm - Ex Nihilo ad Nihilum

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

InritvmEx Nihilo ad Nihilum

Garmfrost26.12.2025

Zdroj: bandcamp

Posloucháno na: phone, Marshall Major IV

VERDIKT: Inritvm hrají black metal se vší divokostí a hnusotou, ale s mnoha přesahy k volnosti s touhou objevovat hlubiny či dálky.

V klasické představovačce na úvod zmíním, že pro mě Inritvm znamená výtečné ohlédnutí k tomu nejlepšímu z francouzské blackové scény zejména devadesátkové éry. Ke kapelám, které jely svoji linii, byly známé svou neústupností či uvěřitelnou temnotou. Rovněž správně hnusným zvukem a nepříjemnou atmosférou. Inritvm jsou nováčkem na scéně, nicméně kapelu tvoří zkušení matadoři známí z takových es jako Haemoth, Bael, Spektr nebo Antaeus. Představte si mix ortodoxního blacku s experimentálními choutkami, nihilismu, opovržení a frajerského bušení si do prsou.

Produkce debutového počinu Ex Nihilo ad Nihilum je poplatná staré (ne)dobré francouzské škole. Typické podzemí, zkušebna a obývák. Dá se říct, že než si všimnete bravurního tvůrčího umění a ještě zdatnější instrumentace, zasáhne vás odporná špína, která umí odradit nejen náhodného klikače po spotify i nejednoho vychutnávače blackového zla.

Základy jsme si tedy vyznačili. Víme o práchnivějícím blacku, nepříjemné náladě, místy dosti uvěřitelné psychóze. Ve skladbách se střídá vyhlazovací nátura se sípajícími depresemi a dotekem dark ambientu. Vokál se plantá kolem nebohé mysli, kouše a pouští jed. Bez varování ničí podvědomí, udává tón nebo se na dlouho odmlčí. Začleněné noise vstupy, mluvené slovo a v povzdálí znějící klasika klidnému prožitku nepomáhá. Je to na vás.

V hnusném prostředí se ovšem semtam objeví i kus melodie. Melodické vpády tvorbu Inritvm nezjemňují. Tvůrci si hrají s náladami, nechávají se nést instinktem a nebohého posluchače vystavují různým výzvám. Ex Nihilo ad Nihilum je ve své vzdálené ortodoxnosti old schoolu vlastně hodně vzdálené? Na trve základech je album pevně ukotvené. Inritvm se nebojí odpíchnout od daných představ směrem k surrealistickému vnímání hudebního umění.

Ex Nihilo ad Nihilum vnímám jako soundtrack k divnému artovému filmu. Občas mě oslepí zvláštní záblesk psychopatické tortury, po chvíli se objevím v klubovém rauši s kapelou s očí do očí. Ex Nihilo ad Nihilum je dílem sice zkušených, ale stále hladových dravců bez omezení a velikášských manýrů. Inritvm hrají black metal se vší divokostí a hnusotou, ale s mnoha přesahy k volnosti s touhou objevovat hlubiny či dálky. Z počátku je album kostrbaté a odrazující. Postupně odhalí mnoho zábavy. Album roste a hraje si s vnímavým posluchačem hru na schovávanou s nejistým závěrem…

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

opište kontrolní kód

Victimer / 26.12.25 18:30odpovědět

Inritvm to dobře dávají, líbí se mi to. Možná se někdy přistihnu, že mi to lehce sklouzne mimo zájem, ale většina je moc dobrá, ušpiněná a vášnivá věc.