Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tenhle desetipalec je záležitost pro sběratele kuriozit a rarit, o tom žádná. Mohl bych začít nějakou biografií Dany Schechter, třeba výčtem kapel a projektů, kde svého času hrála, co všechno už zvládla, o co všechno jste přišli, a pak plynule přejít k tomu, že když ji nezachytíte na tomhle mini-albu, opět o moc nepřijdete a život plyne dál. Jasně, život vyžaduje jistoty, ale občas je třeba zajít i mimo značenou stezku, poškrábat se o trní a spálit o kopřivy.

Hudba Insect Ark je především o atmosféře; klasické postupy, aranžmá, tradiční kompozice – nic z toho nepotkáte, cesta to bude osamělá, plná vlastních myšlenek, vlastního světa, vlastní reflexe. Psychedelie hledající v prapočátcích Pink Floyd je možný záchytný bod, ale i ten připomíná spíš maják v mlžném oparu než jasnou logickou konstrukci. S logikou celkově moc nepochodíme, nechme ji odpočívat.

Tři skladby na dvou stranách, zjeví se, trvají, pulzují, gradují a pak – namísto ticha – zanechávají rezonující nitro každého, kdo se vybodl na umývání nádobí a do desky se skutečně zaposlouchal. Otázky? Jasně, je jich hodně a odpovědí málo, na desce je nenajdete ... ta je jen průvodce po cestách, otvírá dveře, ukazuje směr, zbytek je ale na vás.

Dana pokračuje tam, kde na svém debutním sedmipalci skončila, nač tvrdit opak. Opět nahodila něco tíživé elektroniky, bicích samplů, napnula struny do lap steel kytary, povolila je na baskytaře a zhasla světla. Být toho víc a procházet se večerním městem, pravděpodobně chodím až do rána.