Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Plzeňské těleso INTERITUS se po čtyřech letech ukazuje s další řadovkou. Novinka je pokřtěna jako „In My Hands“. Jedná se o již čtvrtou desku v jejich diskografii. Přes vynikající koncertní výkony před množstvím věhlasných kapel stále zůstávají v jakémsi podhoubí. Stále se setkávám s lidmi, kteří tuto kapelu neznají. Bohužel je to velká škoda, jelikož tato skupina vskutku má něco do sebe. Snad se jim v budoucnu podaří prorazit na povrch a zvýšit tak svůj fanklub. Nyní se před námi objevuje jejich novinkové album, které se snaží prodrat na vyšší posty pomocí anglických textů. S angličtinou jsme se u této kapely setkali již na albu Frozen Darkness, tím pádem to není nic nového. Ovšem jsem toho názoru, že pro kapelu není angličtina zrovna nejvhodnější volbou. V jejich podání (jak už to u spousty ne-anglicky mluvících kapel bývá) se tento jazyk jeví poněkud kostrbatě a neomaleně. Velmi nepříznivě pak působí dlouhé vokální plochy. Jednotlivé skladby pak ztrácejí na dynamice a síle samotné. Dalším bodem zůstává fakt, že kapela se méně a méně věnuje symfonickým plochám a pasážím. Oproti rané tvorbě kapela upouští od výborných symfonických melodií, které byly dobrým přínosem pro kapelu. Netvrdím, že se v hudbě neobjevují, ale postrádám jejich moc, která mě objímá, když slyším např. prvotní skvostné album Deborah. Naopak přínosem může být větší využití modernějšího zvuku, kterým deska disponuje. V určitých partech alba zaznamenávám i použití různých efektů. Ty jsou však užity střídmě a vytváří jen drobnou příkrasu, která se tak stává příjemným zpestřením. Některé písně jsou obdařeny krátkým textem a důraz je kladen spíše na hráčský um jednotlivců. Vynikají tak dobré melodické pasáže. Ovšem slyšitelným znakem zůstává, že deska zní monotónně a nepříliš výrazně. Celý počin si tak stojí v průměrném středu a nevyniká ani na jednu stranu. Neupadá z důvodu kvalitních pasáží a melodií. Na druhou stranu nevyniká z důvodu horší angličtiny a přílišné jednotvárnosti. Melodie jsou dobré, ale některé se až nápadně kopírují, to je stěžejní muška celého díla.

První skladba se při prvních vteřinách prozrazuje moderní soundem, který bude posluchače doprovázet celou desku. Druhá píseň Schodiště je první česky zpívaná, obsahuje pěkný melodický zpěv a dobré symfonické melodie. Třetí kousek klonuje svého předchůdce s rozdílem anglického textu. V páté skladbě Nad hladinou se poněkud méně vydařil mužský zpěv. Song však vyvažuje líbivý ženský vokál, jenž se zde pěkně poslouchá. Šestý kus ve svých útrobách ukrývá velmi pěkné melodické pasáže, ale stín vrhá nepříznivá angličtina. Sedmá věc Tam, kde se nedýchá se stává jednou z nejlepších skladeb, které se na desce nacházejí. Strukturu tvoří melodický ženský vokál, vydařené kytarové sólo a melodické linky. V osmé skladbě, která začíná s gotickými rysy, dojde k nečekanému zvratu. Po chvilce jejího trvání se píseň překroutí téměř až v death doomovou atmosféru. Tento zvrat zůstává kladným přínosem. Ke konci trvání se skladba opět vrátí do svých kolejí. V deváté Dance bych vyzdvihl její vydařený refrén. Po skončení desátého songu máme hlavní část alba za sebou. Nelze však přehlédnout ještě dvě zbývající bonusové skladby. První z nich je znovu natočená píseň Loutny, která se poprvé objevila na demo nahrávce kapely. Druhá skladba je tributní. Jmenuje se Explosive a její charakter dostává označení: instrumental. Velmi vydařená skladba.