Recenze: Inverloch - Dusk

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

InverlochDusk | Subside (EP)

Bodin14.4.2012

Zdroj: mp3 (189 kbps VBR)

Posloucháno na: PC

VERDIKT: Inverloch se zjevili na death/doomové scéně znenadání a potěšili mne nebývalým způsobem. Doufejme, že se brzy dočkáme plnohodnotného alba.

Australští Inverloch se objevili na scéně znenadání v roce 2011. Kapelu tvoří dva členové dnes již neexistující kapely Disembowelment - bubeník Paul Mazziotta a kytarista Matthew Skarajew, který měl na svědomí v Disembowelment baskytaru. Dalšími hudebníky Inverloch jsou Ben James – zpěv, Mark Cullen – kytara, Tony Bryant – baskytara. Na povrch zemský vylezlo debutní EP Dusk/Subside a já napíšu pár slov o tomto (nebojím se říct skvostu) minialbu. Neočekávejte něco nového, jde o prvotřídní doom/death metal, který přesně navazuje tam, kde Disembowelment v roce 1993 skončili s geniálním albem "Transcendence Into the Peripheral".

EP Dusk/Subside otevírá skladba "Within Frozen Beauty". Ta se pomalu rozjíždí kytarově, přidávají se bicí, basa a zhruba ve druhé minutě začne přesně to, nač jsem čekal. Tedy sypanice, ve kterých poznáte jasný rukopis Disembowelment. Zanedlouho se skladba zklidní a pánové pokračují dále ve středním tempu, které je bohatě doplňovano kytarovými sóly a vyhrávkami. Na konci songu vás zhypnotizuje ambientní pasáž a začne plynule druhá skladba "The Menin Road". Ta už je o poznání pomalejší, tahavé kytary, pomalé bicí doprovází hluboký murmur Bena Jamese. Dostávám husí kůži a jsem jako v transu... Konec opět tvoří ambientní pasáž vycházejíci jakoby odněkud z jiného světa. To nejlepší si pánové ale nechali nakonec! Třetí a poslední skladba "Shadow of the Flame" je školou, jak by měl vypadat pravý doom/death metal. Kytarová vyhrávka a zanedlouho opět rapidní zrychlení doprovázeno všemi muzikanty a po chvilce opět střední tempo, do toho opět hluboký murmur. Tohle se buď musí milovat, nebo nenávidět. Konec skladby se blíží a já nevěřícně kroutím hlavou jak rychle toto minialbum uběhlo. Všechny nástroje jsou čitelné, s čistým zvukem a pánové je ovládají bravurně s jistotou ostřílených hráčů.

Na závěr nutno říct, že v Inverloch působí stejní hráči, kteří vystupují v kapele d.USK. d.USK jsou pouze koncertní projekt, který vzdává poklonu Disembowelment a hrají jen jejich songy.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.