Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Iron Bastards - Fast & Dangerous

Iron BastardsFast & Dangerous

Jirka D.18.2.2017
Zdroj: CD v papírové pošetce / mp3 VBR // promo od agentury Domino Media
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Sennheiser HD202
VERDIKT: Iron Bastards jsou synonymem té nejlacinější muziky, s jakou je možné se potkat.

Iron Bastards se prezentují jako fast rock’n’roll z francouzského Štrasburku. Co si pod tím představit? Na jednom zahraničním webu jsem dohledal věci jako old school rock with a modern view, nebo taky fast and dirty rock’n’roll ... energetic, aggresive, motivated, a taky že jejich koncert will make your ears bleed. Volně přeloženo to znamená asi tolik, že kapele chybí jakákoliv vlastní invence a tak hraje prostě to, co se osvědčilo. Hlavně rychle a nahlas, bez toho by to nešlo.

 

Iron Bastards band

 

Album Fast & Dangerous je druhou dlouhohrající deskou souboru, ta první podobně invenčního názvu (Boogie Woogie Violence) vyšla v září 2015. Odvahu si ji poslechnout jsem nenašel. Album současné v podstatě vychází ze základních pravidel Motörhead a na ně pak nenabaluje vůbec nic. Někomu by to mohlo připomenout třeba tuzemské Malignant Tumour, kteří ale z tohoto duelu vychází jako podstatně nápaditější hitmejkři s progresivními ambicemi. Zhruba tak ubíjející dojem Iron Bastards zanechávají.

 

Jedenáctka skladeb nesleduje žádný jiný cíl a účel než bavit na koncertě. Iron Bastards mají drajv, mají hromadu energie, mají naposloucháno, umí hrát na kytaru, ale nemají ani za nehet nápadů. Všech jedenáct skladeb zní tragicky stejně, i když každá jedna sama o sobě je snesitelná. Pohromadě tvoří jednolitou a unavující směs, která se oposlouchá ještě dřív, než začne bavit.

 

 

Do načrtnutého rámce zapadá pak všechno ostatní. Hlasová poloha ala „chlastal jsem poslední tři dny, ale žiju“, punkově jednoduché, i když úderné bicí, texty balancující mezi všemi možnými klišé, lehkovážností a trapným skandováním hesel pro všechny holky a kluky rockery. Nejhorší na tom všem je, že to není ani zábavné. Louder and louder, higher and higher...

 

Chtěl jsem si v závěru recenze položit možná jen řečnickou otázku, komu podobnou produkci vlastně doporučit, ale docházím k závěru, že odpověď na ni je mimo rámec mého chápání. Nevím. Určitě nikomu, kdo má na hudbu jen trochu nároky. Možná někomu, kdo potřebuje kulisu do fronty na pivo někde na fesťáku. Iron Bastards jsou synonymem té nejlacinější muziky, s jakou je možné se potkat.

 

Fast & Dangerous CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky