Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Isacaarum - Impregnation

IsacaarumImpregnation

Bhut6.9.2024
Zdroj: Mp3 (320kbps) //promo od kapely
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Impregnation do diskografie zapadne zcela samovolně bez oděrek a prolité krve, jako správně naimpregnovaný vy víte co vy víte kam.

Tak jako z popela povstává bájný Fénix, tak z tratoliště krve a dávky spermatu se znovu zhmotnilo jméno Isacaarum. Kapela, která ve své době budila úctu, respekt a záruku skvělé zábavy. Jak hudební, tak i koncertní. Obnovení jména v sestavě, která není totožná s poslední soupiskou aktivních let budí otazníky. Ale netřeba předem přivírat kvelurantské oči. Reunion je to povedený.

 

Možná teď ještě tápete v diskografii a hledáte v paměti, či jiném archívu, kterážeto nahrávka byla vlastně tou poslední. Já osobně se klaním k albu Whorecraft vydaném roku 2013, jelikož nedlouho poté kapela ohlašuje konec z různých důvodů. Sice pak tak nějak bez ohlášení a v šoku vyšlo dílo Retrorgy, ale to vnímám jako takové poslední vymetení šuplíků, neboť skladby na albu obsažené pochází z dřívějších let, a svého času nebyly vpuštěny do playlistu tehdy aktuálních desek. Došlo tak k určité obrodě rovněž tehdejší sestavy a nové nahrání těchto archiválií. Už samotný název odkazoval na podstatu nahrávky, aby i neznalý situace odtušil, že nejde o klasickou řadovou desku v plném slova smyslu, ale o takový lechtivý doplněk. Ostatně právě složení hudebníků na díle se podílejících bylo i dostatečně vypovídající. (A vlastně stejné složení nahrálo i nynější novinku). Psal se rok 2018 a zdálo se, že toto byla teprve ta poslední definitivní tečka. Jenže muzikantům se uzavření určitých kapitol vlastních dějin často rozleží v hlavě a po nějaké době dojde k slovutnému návratu. Hudební dějiny jsou toho plné a budí roztodivné vášně, diskuse a předsudky. Já na to mám také svůj názor, ale všechny předtuchy a otázky nakonec vyřeší hudba samotná, tak pojďme na ni.

 

 

Impregnation jest titul, které smyslně zapadá do kontextu diskografie a volně pokračuje v perverzním módu, který si mohli fanoušci oblíbit a osvojit. Hrátky se slovíčky pokračují už v úžasných názvech písní a nejinak tomu pochopitelně je v lyrice samotné. Ostatně Chymus je v tomto oboru zapsán zlatým fontem a netřeba se předem obávat selhání. A když je v tomto smyslu vedeno plynulé pokračování, tak vás ujišťuji, že hudebně jsme opět tam, kde jsme Isacaarum vždy cítili nejlépe – v grindu s metalovým odérem. Můžete sice popíchnout, že začátky kapely byly čistě black metalové a dovětky této sféry se otiskly v různých intenzitách i do pozdější tvorby, která se tak stala jedinečnou. A máte samozřejmě pravdu. Ale nelze drobný vliv blackových vichřic vyloučit ani tentokrát. Byť je tenhle element zastoupen v opravdu minoritním měřítku a je také docela pravděpodobné, že jej tam cítím jen já podvědomě a možná i docela vyfantazírovaně.

 

Fakt, že se na díle podílí Bambus, který s kapelou tvořil historii alb Die Verwandelung – Shibari Kata (tedy včetně toho dávného blacku) se odráží v tom, že tato epocha je současné tváři kapely nejblíže. Tedy řízný grind kořeněný obecně zlým metalem. Energie stále stejná – třaskavá, militantní, zvrhlá a opojná. Není to jen neúprosný válec a křižácké tažení vpřed. I pod pásy tohoto tanku se najde prostor pro barevnost a smělé uvolnění. Jsou to momenty, které odlišují skladby od sebe a které jim dodávají specifický šmrnc a poetiku. Někde je to motorový zvuk baskytary, jinde úderné řinčení bicích. V mohutném celku je to skvěle fungující mašinérie, do které když si dosadíte ten kontext textů a celkové stylizace, tak prostě musíte ucítit pot i na svém čele. Přinejmenším. Ti vnímavější zacítí odér tělních tekutin rozličného charakteru. Někomu možná přesto bude chybět větší hravost, kterou přineslo třeba Menses Exorcism nebo Whorecraft. Teď myslím takovou tu větší melodičnost a občasné klidnější tempo, a i ten letmý dotek elektroniky. Ale zase musíme konstatovat, že každá deska má něco svého a něco neopakovatelného. Impregnation tak do diskografie zapadne zcela samovolně bez oděrek a prolité krve, jako správně naimpregnovaný... vy víte co vy víte kam.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky