Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jääportit - Jääportit

JääportitJääportit

Victimer13.3.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: notebook / phone / minivěž
VERDIKT: Jääportit se nechali zmrazit, aby se po devíti letech vrátili s civilnějším projevem smířeného dospěláka, který sleduje současnou scénu a přitom je dál fascinován ledovou krásou domovské krajiny. S nostalgickou slzou v oku a razancí bigbíťáka.

To množné číslo v úvodu verdiktu je samozřejmě zavádějící. Když se řekne Jääportit, je to téměř výhradně Tuomas Mäkelä, i když například na předchozích albech Voimasuo a Avarrus se blahé paměti objevil i ženský prvek v podobě přítelkyně MIndy. Slušelo jí to... Je to však na 99% Tuomas, kdo má již od roku 1997 tak silný vztah k severní části Finska, že se vliv tamější přírody snaží vtisknout do své hudby. Do hudby původně ryze ambientní, poměrně primitivním způsobem kombinující přírodní prvky s až fantasy výpravnou klávesovou produkcí (Kauan Koskematon). Právě tam jsme se setkali poprvé. Jak šel čas, projev Jääportit se směle vyvíjel, absoroboval vlivy (post) rockové muziky, elektronika se z prvních krůčku dítěte měnila v post pubertálního drzého floutka a dosud poslední album Voimasuo bych se (právě pro svou neotřelost) nebál zasypat superlativy. Ta kombinace arkticky tajemné elektroniky s bigbítovou výzvou udělat Jääportit přímější a přitom prostorovější kapelou, působila atypicky a originálně.

 

 

Už jsem si myslel, že před lety vyřezaná díra v ledu nadobro zamrzla a duch Jääportit definitivně zmizel pod hladinou. Tuomas má svou práci ve studiu a má jí tolik, že kdysi připravovaný rozhovor nešlo při nejlepší vůli dotáhnout do finále. Ale nelze mu to mít za zlé. Už jen proto, že ledy se nakonec pohnuly. Během loňské zimy byla vypuštěna první vlaštovka formou skladby Poies, kterou doprovázel komentář, že Jääportit stále dýchají, jsou otevřeni dalším výzvám a nebrání se prakticky ničemu. Prostě tomu všemu ještě dopřejme čas a nechme to v klidu uležet. A ten čas nastal během letošního února. Tedy čas vydání pod křídly domácího labelu Epidemie Records. Samotné práce na novém materiálu můžeme datovat o rok zpátky, neboť i Poies je na novém albu zastoupena.


Právě tahle skladba reprezentovala směr kudy se Jääportit rozhodli ubírat. Dál a s větším zanícením implementovat rockové postupy a přitom nerezignovat na ty elektronické. Držet si svůj speciální projev a dál jej prolínat novými výzvami. Pro mě osobně je Poies něco jako polití živou vodou, skvělá energická skladba a ukázka, že v Jääportit dál dříme velký potenciál. Ten měla potvrdit novinka a svým způsobem jej také potvrzuje. Jaká tedy je?

 

 

Nedá se říci, že by úplně vyprchala magie a kouzelné krystalky ledového snění, ale přibylo civilního přístupu a nadhledu. Takové, ačkoliv to může znít až neuctivě, obyčejnosti. Jako by hudba Jääportit slétla z výšin a s nohama pevně na zemi se dál hlásila k fascinaci sněhobílým královstvím přírody kousek za domem. Vše je daleko čitelnější, přímější a bohužel ubylo na oné atypičnosti. Právě z ní Jääportit po osmi, devíti letech něco ztratili...  I když něco nového zase vzali za své a snaží se pokračovat na cestě, aniž by rezignovali na dávnou podstatu sebe sama. Jejich vývoj je nadále velmi plastický a tvůrčí proces, který se nebojí silnějších zásahů do prověřeného soundu. Novinku bychom ze všeho nejvíce mohli považovat za post rockovou desku, kde už kytara dávno vyrovnala (a v mnoha případech i překonala) typicky syntetickou tvář Jääportit. I když typickou...


Jääportit současnosti, to je především další razantní krok za hudební svobodou, bez ohledu na minulost. Ta zůstává jen pocitově. Staří Jääportit žijí v rámci nového alba jen v ozvěnách a připomínají se spíš náladou, než hudebními postupy. Čas pokročil, proč se pořád někam otáčet? To není zrovna Tuomasova nejoblíbenější činnost. Neustále svou hudbu posouvá, proměňuje a přemýšlí o ní, což je v případě podobně laděné muziky záslužný čin a ostrá stopka stagnaci.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/jääportit%202018.jpg

 

Novinka je především melancholicky (post) rocková deska, která je dnes daleko blíž klasickým postupům tohoto žánru a tím probouzí pocit, že už nezbylo tolik místa pro dřívější jedinečnost. Neznamená to ztrátu vlastní identity, ta je nadále přítomna, jen už nepůsobí tak silně. Eponymní album mluví mnohem srozumitelněji a je blíž vlně, ke které se dříve jen náznaky přibližovalo. Možná je to škoda, možná vůbec ne, ale já dnes Jääportit vnímám jako kapelu, která se (chtě nechtě) dostala na úroveň dalších post rockových spolků.

 

Poies je pak skladbou, která mi přijde v rámci novinky jako nejlepší, řekněme nejodvážnější. Deska nabízí i další silné momenty, ale už tam není ta nadstavba, něco, co by mě vážně uhranulo. Jääportit se sice nestali jedněmi z davu, ale ten dav je už na obzoru a v krajině sněhu a ledu je najednou větší pohyb než kdysi. Nevadí mi to, ale cítím, že ta pravá magie a to, co jsem měl na kapele nejradši, se stáhlo víc do pozadí. Proto v mém soukromém hodnocení zůstane novinka až za Voimasuo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

insun / 3.5.18 11:40

...jen k upřesnění:váš zin je jediný do kterého jsme CD poslali a to jen proto, že si ho tady pan Bhut vyžádal po našem optání redakce a když se ho tento model už přejedl jak píše(téměř celé CD je umístěno na našem Bandzone-kde jsem v prvním kontaktním emailu nasměroval) , neměl se k tomu logicky hlásit...pak recenze vypadá tak jak vypadá..přes většinu plochy tu pan Bhut polemizuje nad tím, jak kapela funguje nebo nefunguje, místo aby se věnoval nahrávce, kterou chtěl zrecenzovat..a hazí do prostoru fráze o použitých melodiích-jako že jsme je od někud vzali?.. a pokud ano, tak odkud a prosím konkrétně?!..dále o ženském zpěvu, který má být dle jeho slov operní.., dále se tu dočítám o klávesových solech, které ale ve skutečnosti jako klasické klávesové solo na nahrávce nenajdete byt' v jediném zastoupení..ovšem ano.. klávesy jsou u nás plnohodnotný nástroj, který často obohacuje harmonii a tudíž je často slyšet a místy vytváří, jak se tu píše, až umělé symfonie, což je dnes vlastně u kapel, které si nemohou dovolit orchestr, vlastně standart a často je tomu i u kapel, které si ho dovolit mohou, avšak není to při dnešních možnostech zvukových bank kláves nutnost, ale i u těchto umělých symfonií musíte party nástrojů, které ji tvoří, vytvořit, aby vám to výslednou symfonii dalo...takže ano jsou tam často slyšet klávesy a je to záměr!!...kdyby nebyl...věřte, bylo by tomu jinak..tak tedy dík za recenzi...hodit to CD do kanálu udělal bych líp a ještě bych ušetřil za poštovné a ve finále bych nemusel číst, jak jsme vám to vlastně vnutili... a přebal ..ano nevyšel tak, jak jsme si představovali...nemyslím ted předlohu, nýbrž její zpracování, ale přece..jde hlavně o hudbu a o to nám i šlo na tomto CD...tím pádem záhada, o co nám vlastně jde nebo šlo vyřešena jest.. takže bud'te zdrávi a už nikdy víc!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky