Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jade - Mysteries Of A Flowery Dream

JadeMysteries Of A Flowery Dream

Sorgh29.5.2025
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Silná, atmosférická deska ponechávající si tvrdé, metalové brnění. Duel dvou stylů, death metalu s doomem má jasného vítěze, ale kdyby jeden z nich chyběl, nebylo by to tak návykové.

Měl bych tu jedno pěkné album, ve kterém se snoubí tvrdé argumenty s nepodplatitelnou silou emocí. Atmosféra je tady důležitým hráčem, ale nic nebrání tomu, aby se okolo ní hoblovalo o sto péro. To album se jmenuje Mysteries Of Flowery Dreams a stojí za ním kapela Jade.

 

Jade jest projektem tří osob, říkejme jim J. A. a B., protože tak to mají rádi. Jejich první demo spadá do roku 2018, ale jestli je to i doba jejich formálního založení není řečeno. Stejně tak není úplně jasné, kde mají hnízdo, ale je to někde na trase mezi Německem a Španělskem. Aktuální deska, o které bude řeč, je jejich druhou řadovkou a my ji podrobíme nelítostné inspekci, protože si to zaslouží.

 

Takový trochu sci-fi obal mi toho moc neřekl, mnohem víc napoví první tóny. Mysteries… se rozbaluje temným intrem, které přechází v poměrně dlouhé kroužení v mantinelech doom metalu. Je to ten druh doomu, který není jen bída a beznaděj, spíš naopak. Mnohdy by se dalo mluvit o svébytné melancholii, ale hutné pasáže jsou zde taky. Podladěné nástroje plodí solidní chmury, je tu správné pnutí, když se jim staví do opozice kytarové vyhrávky a sóla s mnohem pozitivnější náladou. Díky nim vzniká atmosféra nadčasových panoramat, nesmrtelnosti a určitého nadšení. Rytmika stojí na tvrdých riffech, podladěný zvuk jim dodává punc stability a nezdolnosti. Na nich potom vyrůstají silné melodické vyhrávky. Z pohledu doomového fanatika může jít o kacíře neuznávající autoritu klasik. Jade prostě neberou doom jen jako svět žalu, nejde o dominantní rys. Spíš se snaží ukázat, že ve všem se ukrývá něco hezkého, nebo minimálně zajímavého. Proto se vlastně ani nedotkneme ponurých kulis funerálních a spíš to vypadá jako procházka zajímavou, lehce zanedbanou, podzimně tlející zahradou. Je tu místo jak pro zánik, tak i pro divoké poryvy života.

 

Jade jsou bráni jako progresivně deathmetalová kapela, ale mně se to jeví tak, že death hraje druhé, ne-li třetí housle. Kapela nasává inspirace z více stran, proto se nedá mluvit o přísně deathmetalovém nebo doomovém albu, ale právě z doomu si bere nejvíc. Jejich přístup bychom mohli nazvat progresivním, protože se snaží ve známém prostředí pohybovat ne úplně všedním stylem. Smrdutý dech death metalu cítíme v tempu, v bicím masokombinátu, ve zpěvu. Skladby Light´s Blood, 9th Episode jdou asi smrti nejblíž. Album mi však v mnohém svojí strukturou připomíná vynikající Francouze Monolithe. Je zde podobná pestrost, rozmanitost a vynikající nálada. Monolithe jsou víc doom, Jade utíkají k deathu, ale společné body tady nacházím. 

 

Poslech nesluší zarytým konzervám. Tady se nálada mění jako dubnové počasí. Někdy je lepší v klidu rozjímat, to když dlouhé instrumentální pasáže hladí na duši. Jinde je třeba poctivě šlapat vodu, abychom se neutopili v hluboké šachtě zoufalství. Tohle album se nebojí vybočit ze zavedených standardů a nedrží se připosraně osnov lidové školy umění. Kličkuje mezi různými nápady a ty pak umně propojuje v celek. Moc pěkné.




 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky